Praktické informace na cestu
Zdraví
očkování – musí být, nezanedbejte to. Břišní tyfus, tetanus, Hepatitida A jsou nutností. Poraďte se s nejbližší hygienickou stanicí. U malárie si zvažte do jakých oblastí pojedete zvolte si podle toho. My jsme tentokrát vzhledem k severním oblastem nebrali žádná antimalarika. Kdybychom jeli jižněji, pravděpodobně bychom si vzali zásobu Lariamu kterou bychom v případě obavy použili k samoléčení (a návštěvě nejbližší nemocnice, samozřejmě:-)
breberky – z minulé i této cesty jsme si něco přivezli, vždy po příjezdu chodíme do nemocnice na „Cestovní medicínu“ na vyšetření kde nám zjistí jaký že dáreček jsme si přivezli. Doporučuji, není nad to vědět co se ve střevech a jinde pohybuje!!!
Cestovat se dá jakkoliv
vlakem – poměrně hustá síť, mají několik tříd, ty nejlevnější jsou pochopitelně nepohodlné a narvané. Koupit si jízdenku je nervorvoucí boj s byrokracií. Na delší cesty doporučuji kupovat second class sleeper (lehátkový lístek), který máte vždy s rezervací na to určité lehátko. Počítejte tak s 2mi hodinami vyřízení koupě. Cestování vlakem je ale bezesporu nejpohodlnější variantou.
autobusem – běžné local buses nejsou pohodlné a také jsou totálně narvané. Nicméně mají tu správnou atmosféru pokud chcete tuto zemi poznat. Pokud se ale chystáte na delší nebo náročnější cestu (např. Manali – Leh), doporučuji použít deluxe busů anebo bílých turistických džípů.
bílými turistickými džípy – viz výše. Jsou pohodlné a s cenami deluxe busů víceméně srovnatelné. Když je člověk už unavený z cestování není od věci jich občas použít.
rikšou – motorikša, cyklorikša je levnější ale vejde se tam méně (lidí, zavazadel).
truckem – zvlášť v horách se je dá stopnout. Často se za svezení platí, ale nižší cena než za public bus. Jsou ale pomalé, což někdy nemusí vadit.
Lidé
každé náboženské přesvědčení podle mě symbolizuje různé povahové rysy:
buddhisté – jsou hlavně oblasti Ladakhu a podhůří Himalájí (dalajlámova Dharamsala např.). Připadají mi milí, přátelští, usměvaví, hodně pracovití, poměrně uzavření do sebe. Nezištně pomohou.
muslimové – celá oblast Kašmíru. Jsou otevření, rádi se seznamují a komunikují a asi proto jsou velmi dobří obchodníci. Připadají mi trochu výbušní, energičtí.
hinduisté – mě osobně jsou nesypatičtí. Nemluvím zde v konkrétní, ale obecné rovině. Připadají mi líní až flegmatičtí a trochu i tupí. Málo se usmívají, jsou ale hrozně zvědaví – pořád nás s radostí a zájmem naprosto nezakrytě sledují.
Jsou to děsná čuňátka, každého asi šokuje naprosto samozřejmé vyprazdňování mužů na ulicích, plivání krvavých betelových slin kamkoliv kolem sebe, hygiena je pojem asi neznámý, špína nepořádek toť indicie Indie. Navíc mi vadila jejich neúcta či nezájem k prostředí kolem sebe – v jednom rybníku se koupají, koupou vodní buvoly, perou, čistí si zuby a vedle plave mrtvá kráva v rozkladu... A potom byrokracie.. ta indická dosahuje neskutečných i na Asii šílených rozměrů...
Kasty v Indii stále fungují, stejně jako zprostředkované svatby rodiči.
Hindové vidí život jako koloběh, který se opakuje, má svámí (učitel) a guru (duchovní vůdce), je to víra v 1 boha sanáta dharma (řád, věčný zákon), mají svůj systém tzv. varna;kasta (barva) – ten dělí společnost do 4 tříd:
1. tř. - nejvyšší – kněží, brahmánové – mají mj. za úkol vzdělávat, vést lid
2. tř. - válečná –kšatrija – kasta bojovníků
3. tř. - kupecká, rolnická – vajša
4. tř. – nádenická, kasta služebnictva – súdra
kasta nedotknutelných – vykonávají povolání které jsou pro ostatní hinduisty znečisťující – vynášejí latríny, odklízejí mrtvoly, patří sem i řezníci apod.
Sikhové – vzali si z hinduismu a islámu to nejlepší. Jsou dobří obchodníci, pracovití, trochu výbušní a chrabří a odvážní (známí válečníci). Sikhové kladou důraz na lásku k bližnímu a jejich heslem je: "Pravda je výš než všechno, ale ještě výše je lidský život v pravdě."
Na znak rovnosti přijali jméno Singh, lev a každý pravověrný sikh by měl nosit 5 “K“ symbolů:
1. kéš - nestříhané vlasy a vousy
2. kaččhá – volné spodky
3. kirpan – meč/ ík, symbol boje proti nepravostem
4. kará – ocelový náramek nošený na pravém zápěstí jako nepřerušený kruh Jedinosti
5. kanghá – hřeben na znamení čistoty.
Ceny
rozpočet pro dvě osoby:
• zpáteční letenka vč. poplatků (Aeroflot): 32 tis. Kč
• indická víza: 3200,- Kč
• útrata tam: cca 400 USD/ 5 týdnů/ 12 USD den
vaječná omeleta s plackami - 20Rs
lassi - 10-20 Rs (podle toho co v něm je)
1l voda balená – 10-15Rs
sladkosti: Rasmalia nebo Ker Cup, Džalabíja – 5-10 Rs
kašmírský čaj Kahwa – 10 Rs
svíčková omáčka se sýrem – shahi paneer 30 Rs
špenát se sýrem – palak paneer 30 Rs
zmrzlinový koktejl – 20 Rs
banány – 1ks – 2 Rs
čaj s mlékem – 4 Rs
cukrová třtina – 5 Rs
thali – 30 Rs (i míň i víc)
nocleh v GH – double 80-150Rs
Záchody v Asii V Čechách jsem si s tím dělala zbytečné starosti. Koupila jsem velkou roli toaleťáku a odhodlaně vyrazila. Neměla jsem ráda turecké toalety. Názor jsem změnila už během cesty po Turecku a v Irán už zcela radikálně. Turecké záchody mi teď připadají mnohem hygieničtější a pohodlnější než ty naše evropské. V Iránu mají často ještě hadičku s vodou (občas je možno kohoutky zvolit požadovanou teplotu), takže se člověk v pohodě umyje. O stupeň horší komfort je pouze konývka s vodou. Další možností je pouze kohoutek, někdy bez vody. To se ale postupně dostávám k té nejhorší variantě: není ani hadička, ani konývka, ba ani kohoutek s vodou. To se opravdu stát může. Ale co udělá zápaďák? Vytáhne z kapsy toaleťák a poradí si po evropsku. Takže žádná tragédie. Na umývání pozadí se používá levá ruka, která se proto považuje za nečistou. Pravou rukou se jí.
Toalety v Turecku a Iránu jsou na všech větších odpočívadlech, ve městech se dají taky sehnat. V Indii a Pákistánu je najít veřejný záchod docela problém, zvlášť pro ženy. Pro ně tu prakticky nejsou. Dají se nalézt ve větších městech na autobusovém nádraží. Na vlakovém jsou téměř vždy a většinou dobře udržované. Často podstatně lépe než v Čechách. Veřejné záchody v Indii jsou jen pro muže, co dělají ženské, to opravdu nevím. Často to jsou jen ze tří stran okachlíkované boxy, které jsou do ulice otevřené. Najdou se snadno – podle zápachu. Ve vesnicích, kde stavěl náš bus, byly záchody občas u hospod, ale častěji se chodí prostě “někam”.
Hygienické potřeby – mýdlo, šampón, pasta na zuby a prací prášek jsou všude. Toaletní papír skoro taky, tedy na všechturistických místech. Lékárny (chemistry) jsou všude, Indové jsou zamilovaní do západní medicíny a všude za všech okolností do sebe cpou prášky. Sortiment vypadal široký, ale díkybohu jsme raději nic nepotřebovali. Hygienické vložky jsou k sehnání ve větších městech, ale mají omezený výběr.
Oblečení
na východě za pakatel. Má smysl s sebou vozit jen oblečení specifičtějšího a kvalitnějšího charakteru, jako je větrovka, flíska, dobré boty.... V každém případě vzít s sebou kvalitní sandály, už hlavně kvůli sprchování v neskutečně špinavých sprchách.
Úschovny zavazadel
pokud bydlíte v hotelu, tak to máte na pokoji, který se zamyká vlastním zámkem. Když zvolíte levnější dormitory (ubytovna), je dobré cenné věci nastrkat do batohu, ten alespoň také zamknout. Při checkout (odhlašování se z hotelu) je možné se domluvit a nechat batohy v nějaké komoře. Také je lze za úplatu nechat takto uložené delší dobu, např. když jedete nabalení z hor a na jihu se vám s tím nechce tahat. Na českou ambasádu v Dilí nespoléhejte jako my, či spousta jiných naivních před námi. Tam můžete nechat tak pas,peníze a letenku a to vše za nekřesťanský poplatek 300 Rs. Opravdu služby, které člověk platí ze svých daní, jsounepřekonatelné. No, nejsme americká ambasáda. Další možnost úschovy je v bezpečnostních schránkách např. na vlakovém nádraží v Dilí.
Užitečné odkazy
Ladakh, Indie
Informace o Ladakhu (kultura, ubytování, kláštery)
Vše o Zanskaru
Tipy na výlety v Ladakhu
Ministerstvo zahr. ČR - rady jak a co do Indie. Adresy ambasád.
Vše o Zanskaru - bezvadné vyprávění optimistky Báry jak dvě holky cestovaly po Indii, zaměřeno na Markha valley trek.
Indickým Himalájem - bezvadné vyprávění Ondry Růžičky o Cestě tří sedel – pětitisícových – z Lehu do Zanskaru
Popisy treků Ladakhu a Zanskaru– přeloženo z LP, bezvadné.
Zážitky z dvou pobytů Martina Mykisky v Ladakhu poprvé s celou rodinou v Lehu, podruhé zimní přechod Čadaru do Zanskaru.
Super vojenské mapy kašmíru
Cestou strážního ohně - cyklo přejezd Ladakhu, trek ze Zanskaru.
Asmat - vše o cestování - cestopisy, fotografie, potápění a informace z celého světa.
Hedvabna Stezka On-line průvodce pro cestovatele
Kvaltem na cesty Praktické informace a postřehy z cest - Denisa a Pepa Kvaltínovi
Vakciny Vše o očkování
Slovníček
Ladaki
dobrý den – džulej
děkuji - tadžečé
1–čig
2-ňis
3-sum
4-ži
5-šngá
6-dug
otec - Aba
matka - Ama
bratr (starší) - Acho
manželka – Nama
strýc – Ajang
teta – Ane
syn – Tugu
dědeček – Meme
babička – Abi
sestra (starší) – Singmo
ty – Khyorang
ruka/ paže – Lagpa
jíst – Zo
pít – Thung
voda - Chu
vařící voda – chu skol
jít– Yong
mluvit/ říct – Zer
spát (jít spát) – Ngid tong
jezero – tso
průsmyk - la
Hindi
ahoj/nashledanou – namasté
prosím – meharbani seh
děkuji - šukríja
ano/ne – haan/ nahin
ok - ača
velký – bherra
malý – čhota
dnes – aaj
den – din
noc – raat
týden – haftah
měsíc – mahina
rok – saal
vejce – aanda
ovoce – phal
zelenina – sabdží
cukr – chini
máslo – makkhan
rýže – chaaval
voda- paani
aj – čaj
káva – kaafi
mléko – dudh
nerozumím – meri samajh men nahin aaya
kde je hotel? – hotal kahan hai?
jak je daleko? – ...kitni duur hai?
jak se dostanu? - ..kojane ke liyeh kaiseh jaana parega?
kolik? – kitneh paiseh? kitheh hai?
je to drahé – yeh bahut mehnga hai
jak se jmenuješ?–aapka shubh naam kya hai?
jmenuji se - Mera nam …hai
1–ek
2-do
3-tin
4-char
5-panch
6-chhe
7-saat
8-aath
9-nau
10-das
11-gyaranh
12-aranh
13-teranh
14-chodanh
15-pandranh
16-solanh
17-staranh
18-aatharanh
19-unnis
20-bis
napsala: Denisa Kvaltínová
(www.denisaa.unas.cz)
převzato s laskavým svolením autorky
foto: Martin Uhlíř
» Stránky autorky a originál článu naleznete zde.
