Území Nepálu zabírá pouze jednu desetinu procenta planety, přesto zde naleznete subtropické džungle i arktické podmínky v Himálaji. Nadmořská výška se zvedá od několika desítek metrů až k neuvěřitelným osmi tisícům. Najdete zde také osm ze čtrnácti osmi tisícových vrcholů, které se staly symbolem Nepálu.
Přílet do Kathmandů. Hned po výstupu z letištní haly se na nás sesypali náhončí různých podniků s ubytováním. Nastal ten správný první chaos v Nepálu. Vašek domluvil dopravu do Thamelu zcela zdarma, což se po předchozích tahanicích zdálo velice podezřelé. Ještě než jsme vyjeli, vrhli se na auto Nepálci, že pomáhali s nakládáním věcí do auta a že chtějí odměnu. Batohy zvedal sice jenom jeden z nich, ale odměny se dožadovalo 8 lidí. Po cestě do Thamelu jsem pozoroval okolí a lidi a čím jsem si byl v tu dobu jist bylo, že asi delší čas v Nepálu nepobudu a celá cesta je omyl. Nepředpokládal jsem takový ohromný zmatek, přeplněné ulice a téměř nedýchatelný vzduch. Vše se ještě násobilo neustálým troubením a pokřikováním řidičů. Natolik mne vše zaskočilo, že jsem nebyl schopen naplno vnímat okolí.
12. 10. 2003 - Kathmandu
Ráno byla k snídani Tukpa - tibetská polévka s nudlemi. Velice chutná a k tomu jsem si dal černý čaj s mlékem. Na vzhled si člověk musí zvyknout a vlastně i na chuť. Na potřetí musím konstatovat, že je to výborné. Odjíždíme do Gokonšváru. Po menším problému s průvodčím v autobusu (chtěl 100 rupií místo 30 rupií) se vydáváme do Pulihary. Navštěvujeme chrám, kde právě meditoval starší mnich. Dovolil nám vstoupit a i dokonce fotit. Vedle stavěli chrám nový. Docela štěstí. Odcházíme do Kopanu. Po obchůzce kláštera se začali scházet mniši na odpolední meditaci. Zeptal jsem se mnicha, zda mohu dovnitř a fotografovat. Přikývl. Mniši seděli na žíněnkách a zpívali a občas někdo bouchl do bubnu. Menší mnichy nějaká meditace vůbec nezajímala. Raději se mezi sebou pošťuchovali. Byla to nádherná atmosféra. Zajímavé místo a nádherné vyhlídky na Kathmandské údolí. Hned pod klášterem mne zaujala malá holčička. Mým focením se bavila celá vesnice. Jeden místní domorodec přinesl další děcko na focení. Příjemní lidé.
13. 10. 2003 - KathmanduBrzy ráno jsme odjížděli do Jiri. Kathmandů je celé na nohou a začíná každodenní mumraj. Na nádraží se ptáme na správný autobus, nějaký člověk nás odvádí přímo k autobusu. Batohy si dáváme dovnitř, i když ostatní si musí dát zavazadla na střechu. Odjíždíme. Čeká nás dlouhá cesta do Jiri. Na zadním sedadle sedí Svatý muž. Při polední zastávce si dáváme dhal bhat. Míjíme policejní check pointy. Vojáci jsou velice slušní, ani nemusíme vystupovat z autobusu. Batohy jen osahají. Zaráží mne jen při kontrole domorodců, že někdo musí vystoupit a někdo ne. Na každém check pointu se to mění. Po příjezdu do Jiri obsadí autobus naháněči ubytování. Zapisujeme se na check point a autobus sjíždí do údolí. Cestou nás každý z naháněčů přesvědčuje, že to jeho ubytování je pro nás to nejlepší. Nakonec si vybíráme za 2O rupií, protože se nám zdál naháněč z tohoto hotelu sympatický. Večer probíhá na téma Maoisté a vyvraždění královské rodiny.
14. 10. 2003 - Everest trekRáno, po osmé hodině, vyrážíme z Jiri. Předtím jsme udělali malou fotografickou vycházku. Několik hodin pořád stoupáme, potkáváme nosiče různého věku. Dětem odhaduji 10 let a nejstaršímu tak kolem 60 let. Většinou nosí čínské tenisky, následují uříznuté gumáky, zbytek z nich chodí bosi. Někdo nosí dokonce i ponožky. Něco mají ale společné - ohromné náklady, které si dávají do nůší. Malá stolička, o kterou se opírají při chůzi, slouží při odpočívání jako podpěra pro nůši. V jedné vesnici po cestě ukazuji dětem fotografie Himálají z průvodce. Nejvíce je zaujala fotka ze sousední vesnice. Vykřikli radostí. Po páté hodině přicházíme do Lama guest lodge, příjemné nové upravené lodge s pěkným výhledem. Potkáváme tříčlennou výpravu cestují z Karavela.
15. 10. 2003 - Everest trekRáno odcházíme z Deorali s maličkým zpožděním. Dostali jsme od majitelů lodge doporučení k jejím příbuzným do Kinji. V plánu máme jít do Sete, což je o několik vesnic dále. Zřejmě zmíněný lodge přejdeme. Po několika desítkách metrů sestupu z Deorali si Radka vyvrkla kotník, což denní plán silně narušuje. Po sestupu do Kinji se rozhodujeme zůstat a přece jenom využít doporučení z Deorali. Vítá nás příjemná paní. Krásná lodge. Jen nás znepokojuje vstupní brána pomalovaná srpy a kladivy a na vršku brány vysela vlajka bývalé SSSR a i lidé se nám zdáli neteční a i částečně nepřátelští. Zjišťujeme, že vstupujeme na území Maoistů. Večer pan domácí chodil po domě a vykuřoval zlé duchy. Noc proběhla v pořádku. Ráno jsme se rozloučili a vyrazili na cestu. Potkali jsme naši starou známou Angličanku a ta nám řekla, že večer přišli kolem 5 hodiny Maoisté a vybírali peníze. Docela nás to překvapilo, protože nám se pan domácí ani slůvkem nezmínil.
16. 10. 2003 - Everest trek
Dnes nás čeká veliké stoupání do sedla. Kolem 2000 výškových metrů. Výstup probíhal bez problémů. Na oběd jsme se zastavili ve vesnici při cestě. Jídlo, které jsem dostal bylo velice hnusné. Paní domácí to uznala a zaplatil jsem jen polovinu. Šílená hygiena. Pozdě odpoledne jsme dorazili přes sedlo. Ubytovali jsme se v jedné lodge. Spali zde i nosiči. Oni v přízemí a my v 1. patře. Večer nás pan domácí přišel zvát na večeři. Když jsme přišli do kuchyně, která zároveň sloužila jako ložnice domácího, nosiči seděli kolem stěn a cpali se dhal bhat. Všichni si nandali neuvěřitelné porce a ještě si přidali. Nám paní domácí uvařila šerpskou "bramborovou" polévku. Velice mi chutnala.
17. 10. 2003 - Everest trekK snídani jsem si dal Chapati s džemem. Paní domácí byla velice dobrá kuchařka. Přecházíme sedlo Lamjura pass a jdeme do Junbesi. Oběd si dáváme v Junbosi. Odpoledne potkáváme staříka, který chce od nás peníze na postižené dítě. Dostává 20 Rupií a kupuji od něj vodu za 60 Rupií. Od naší staré známé Angličanky se dozvídáme, že Maoisté byli v poledne v Junbesi. Přicházíme do Ringmo. Hned na začátku vesnice byly postaveny hlídky Maoistů. Byli to mladí kluci kolem 18 let. Špatně vyzbrojení s granáty kolem pasu. Vůbec si nás nevšímali a nechali nás projít. Upoutal je můj stativ. Ubytovali jsme se, začali jsme psát deníky a zároveň jsme inspirovali malé Nepálce k učení. Celý večer i noc proběhla klidně bez jakékoliv účasti Maoistů.
18. 10. 2003 - Everest trekRáno vycházíme brzy. Čeká nás na začátku trasy výstup do sedla a potom zbytek dne sestup a následně zase výstup do Khari Khali. Spíme na začátku vesnice v lodge jednoho šerpy, který doprovází expedice v Himalájích a dokonce i jeho žena je na nějakém treku. Starají se o nás děti. Vaří celkem dobře, jen jim to dlouho trvá. Dcera nám mezi tím ukazuje rodinné fotografie. Mám z toho dojem, že na Everestu byl snad každý a v podstatě to není "žádný výkon". Příjmení Šerpa tu má snad každý. Poprvé mě odmítá starší paní, když jí chci fotografovat. Dcera domácího si říká o vyfotografování a já ji samozřejmě vyhovím.
19. 10. 2003 - Everest trekPo ranním rozloučení odcházíme zdolat dvě sedla. Potom vede cesta jen z kopce. Při výstupu nás obtěžují mouchy a tradiční smrad z hoven. Připojují se k nám i dva Nepálci, kteří nás doprovází několik hodin. Když zastavíme, tak oni také. Večer přicházíme do Surkhe. Vybíráme si lodge, ve které nikdo není. Bohužel na nás zbyla asi ta nejhorší. Bydlí tam babička (pořád se na mě usmívá, ale docela blbě), dcera a vnučka, která studuje v Kathmandů a je zde na prázdninách. Právě probíhá svátek Dassain. Vaří nám dcera, vnučka přikládá a babička se jen přitrouble usmívá. Docela mě zaráží, že tyto "šmudlové" mohou platit školu v Kathmandů a ještě letadlo pro přílet domů. Večer je nádherný, povídáme si s vnučkou.
20. 10. 2003 - Everest trekUž před Surkhe jsem si všiml, že nosiči chodí z druhé strany. Překvapilo nás také, že nosí mnohem menší náklady než jejich kolegové, kteří vycházejí z Jiri. Jsou také lépe oblečeni. Přicházíme do Lukly. Upoutali mne zemědělci, kteří pracovali na poli. Ptal jsem se, jestli mohu fotit. Nejdříve na mne křičeli ať odejdu, ale najednou obrátili. V Lukle se trasa přeměnila na těžkou komerci. Začali jsme potkávat turisty s batůžky. Na cestě jsme minuli starší paní, která se nejdříve nechtěla fotit, ale potom svolila. Nakonec chtěla za focení peníze a když jsme jí nic nedali, začala na nás pokřikovat a Radku poplivala. Večer se v lodge potkáváme se dvěma Čechy, mají v plánu Island Peak
21. 10. 2003 - Everest trek
Ráno přicházíme do Namche Bazzaru. Potkáváme vojáky. I když je úterý, koná se ve městě trh. Město na mě působí komerčním dojmem. Všude se něco prodává. Nejvíce asi tibetské předměty a vybavení do hor. Kupuji si handles a odcházím do Khumjungu, kde na nás čeká hlavní část naší výpravy. Setkáváme se v jedné lodge krátce po poledni. Odcházíme se ubytovat a večer probíráme individuální plány treku v Nepálu.
22. 10. 2003 - Everest trekRáno odcházím před půl šestou fotografovat. Přicházím kolem sedmé a dávám si snídani. Ostatní ještě pobíhají po vesnici. Dnes mám odpočinkový den. Peru špinavé prádlo, dopisuji deník a odpoledne jdu na procházku vesnicí. Navštěvuji Hillary school a jdu do vesnice Khunde. Překvapuje mne, že když vyndám fotoaparát, začnou se lidé schovávat nebo ukazovat, že nesmím fotit. I přes tyto nedostatky se mi podaří několik snímečku pořídit. Večer jdu spát po sedmé hodině. Ráno budu vstávat po šesté.
23. 10. 2003 - Everest trekRáno mrzne. Odcházím z Khumjungu před půl osmou. Stoupám do sedla. Cítím, že Chapati, které jsem měl k snídani mi nedělají dobře. K tomu se přidává vysoká nadmořská výška. Do sedla musím postupovat pomalu. Začínám mít strach, že jsem špatně aklimatizovaný. Přes všechny problémy dorážím po poledni do Dole 4200 m. n. m. Cítím se už lépe. Potkávám zde část naší skupiny. Společně se ubytováváme a večer pozorujeme změnu počasí.
24. 10. 2003 - Everest trekRáno vstávám po šesté hodině. Počasí se opravdu zkazilo. Sněží a je vidět tak na 200 metrů. Jsem na rozpacích, jestli pokračovat dále nebo zůstat. Nakonec se rozhoduji zůstat a počkat na lepší počasí.
25. 10. 2003 - Everest trek
Ráno odcházím z Dole. Sněží a viditelnost je malá. Přesto odcházím do Machhermo. Přicházím první ze skupiny. Dávám si malou konvičku čaje. Vtíravá ženská nám nabízí drahé ubytování. Pořád a pořád otravuje. Dochází zbytek skupiny. Rychle sháníme ubytování, protože davy turistů stále přicházejí. V lodge se setkáváme zřejmě s Američany, kteří jsou na cestě skoro rok. Napadlo asi 20 cm sněhu. Do Gokya cestu odkládáme na další den. Večer se začíná obloha trhat. Jdu fotografovat do sedla.
26. 10. 2003 - Everest trekZa pěkného počasí odcházíme do Machherma. Než se dostaneme do sedla, počasí se začíná kazit. Cestu nám zpříjemňují jačí karavany. Sněží. Potkávám kolegu fotografa. Jde směrem z Gokya. Vzdává to. V Gokyu potkáváme naší rychlejší skupinu. Právě je na odchodu. Výhledu si moc neužili.
27. 10. 2003 - Everest trekV noci je nádherně jasná obloha. Teplota -10°C. Po páté hodině ranní vyrážím směrem Gokyo Ri. Přicházím nahoru před půl osmou. Docela se mi špatně dýchá. Při focení si musím dávat přestávky na vydýchání. Jsou tu ale nádherné výhledy. Vše jako na dlani. Po desáté odcházím z vrcholu dolů. Před dvanáctou přicházím do lodge. Dávám si oběd a jdu vykonat hygienu do jezera. Je krásně vidět Cho Oju. Odpoledne odcházím fotit Second lake a potkávám Pavla s Veronikou se kterými jsem byl loni na Kavkazu. Milé setkání. Společně odcházíme do Gokya.
28. 10. 2003 - Everest trekRáno ještě fotím First lake. V Na La zkouším fotit dědečka - chce peníze…odmítám…jen se zasměje, že ho chci fotit zdarma. Procházíme údolím Gokyo. Je nádherné. V Thore si dáváme oběd. Zkouším fotografovat paní domu, ale nedostanu svolení. K obědu mi nabízí dhal bhat (rýže s čočkovou omáčkou) je to celkem dobré, přidávám si. Kolem prochází zásobovač s nůší. Paní hned nakupuje za naše peníze zboží. Celkově na mě ta domácnost dělá nuzný dojem. Chudí lidé. Pozdě odpoledne docházím do Portsche.
29. 10. 2003 - Everest. trekFotografický den. Ráno obcházím vesnici. Zjišťuji, že zdejší lidé jsou alergičtí na foťáky. Dělají vše možné, aby je člověk nemohl vyfotit. Po desáté odcházím do skoro opuštěné vesničky, kde fotografuji do jedné hodiny odpolední. Vesnice je strašně fotogenická. Kolem čtvrté dělám druhou obchůzku Portsche.
30. 10. 2003 - Everest trek
Z Portsche se musím vracet zpět do kopce, protože jsem nabral špatný směr. Vesničané mne navigovali dobrým směrem, ale byl jsem nedůvěřivý. Mapa nebyla přesná. Bez větších komplikací docházím do Tengboche. Zjišťuji, že místní ceny jsou docela vysoké. Jeden večer to vydržím. Ve tři hodiny odcházím do místního kláštera, abych se podíval na odpolední modlitbu. Mniši jsou různého věku. Při modlitbě pijí čaj, který jim mladý mnich pravidelně doplňuje. Při modlitbě, která trvá přes dvě hodiny, je báječná atmosféra. Pokouším se i přes zákaz fotit. Je tam strašná tma a zima. Mniši na mě žádný důstojný dojem neudělali. Každý se chová přiměřeně svému věku.
31. 10. 2003 - Everest trekRáno fotím kolem kláštera. Potkávám několik fotografů. Loučím se s přáteli, kteří mě skoro týden doprovázeli a odcházím do Chhukungu. Cestou pořizuji (alespoň myslím) celkem zajímavé záběry. Hlavně Ama Dablam. Je to opravdu zajímavá a nádherná hora. Cestou potkávám Čechy. Říkají, že jdou také z Jiri a platili Maoistům. Je to podivné?? V půl páté docházím do Chhukungu.
1. 11. 2003 - Everest trekFotografický den. Ráno fotím, potom odcházím k jezerům. Cestou zase fotím, tak mi trvá cesta jednou tolik. V poledne přicházím k prvnímu menšímu jezeru. Není mi dobře. Každý pohyb mi dělá obtíže. Jsem v 5010 m nad m. Cestou jsem málo pil, tak se mi to teď vrací. Po jedné hodině to raději balím a vratkým krokem se vracím do Chhukungu. Večer potkávám náš rychlejší tým.
2. 11. 2003 - Everest trekRáno se loučím s naším rychlejším týmem. Odcházím z Chhukungu až v 9 hodin. Cestu fotím. Potkávám skupinu Japonců, kteří fotí - mají profi vybavení. Odpoledne v klidu docházím do Duglha. Večer jdu udělat nějaký snímeček.
3. 11. 2003 - Everest trekRáno po deváté hodině odcházím z Duglhy. Ptám se na cestu jednoho nepálského průvodce. Říká čtyři hodiny na Gorak shep. Říkám mu, že mám těžký batoh a on mi odpoví, že jsem silný muž a přátelsky mne poplácá po stehně. Vede skupinu čtyř Japonek. Je trochu nešťastný z jejich tempa. Říká, že na Gorak Shep dojde až ve středu. Povídáme si spolu při snídani. Zajímá ho ČR. Potkáváme se ještě v Lobuche. Odpoledne přicházím do GS. Hned vyfotím téměř film.
4. 11. 2003 - Everest trek
Ráno odcházím do B.C.Everestu. Cestou zase fotím. Spoléhal jsem, že cestou narazím na vodu. Bohužel se tak nestalo. Přicházím ke kempu - vidím ho z výšky a usuzuji, že nemá cenu scházet dolů. Nemám také žádnou vodu a cítím se stále unavený. Otáčím se a po jedné hodině se vracím do Gorak shep. Dávám si oběd a po obědě půjdu hledat vodu a něco vyfotím. Večer a v noci jdu na záchod - je opět šílená zima. Moc se těším až sejdu níže.
5. 11. 2003 - Everest trekRáno se probouzím a je opět šílená zima. Přes spacák mám hozenou prošívanou deku a jsem za ní velice rád. K snídani si objednávám tibetský chleba s džemem a dva šálky milk tea. Po zaplacení dostávám od majitele lodge černý čaj zdarma. Není mi moc dobře. Ráno jsem měl průjem. Doufám, že je to něco malého. Moc se těším dolů, tam bude o něco tepleji. Cestou pořizuji ještě několik záběrů "velkých hor" a postupně sestupuji. Za Lobuche potkávám karavanu jaků bez "šéfa". V Duglha si dávám k obědu fried rice eag se dvěma šálky lemon tea. Zase začínají žaludeční problémy. Po chvilce ustupují. Před Periche vstupuji do nádherného údolí. Fotím… Fotím a jsem strašně rád, že jsem tuto cestu podnikl. Zase ten průjem. Musím zastavit a….beru kapky Hylak forte, tak snad mi pomůžou. Také fouká ostrý vítr. Není mi moc do zpěvu. Rozhoduji se zůstat v Periche. Hned v první lodge zůstávám. Ubytuji se a jdu si umýt nohy, které mi docela smrdí. Venku zase ten průjem… Začínám mít strach. Jdu se projít vesnicí. Objevuji Himalayan rescue asocion a stavbu nové lodge.Je celkem zajímavé sledovat místní řemeslníky.
6. 11. 2003 - Everest trekJeště se vrátím ke včerejšku. Večer přišla do lodge anglická výprava. Měla své kuchaře, průvodce, nosiče a samozřejmě jaky. Všichni byli velice příjemní a jejich klienti byli ze všech koutů světa a pořád mi něco nabízeli. Večer upekl kuchař dort pro jednoho účastníka. Trochu jsem žasl, že na vařiči jdou udělat takové věci. Kousek jsem ochutnal (pořád mi nabízeli) a musel jsem chválit. Trošku chtěl jen osladit. Taková perlička…..k večeři měli pizzu. Tak a nyní dnešní den. Ráno zjišťuji, že kapky zabírají. Dávám si snídani a jdu fotit. Cestou dolů se mi šlape docela dobře. Dvě hodiny před Namche se ubytuji u jednoho Šerpy, který byl také na Everestu, a to lotos. Ukazuje mi své fotky a vnuká mi nápad udělat fotky na samolepky a ty pak rozdávat. Přemlouvá mne na Mani Rimdu. Zatím jsem na vážkách.
7. 11. 2003 - Everest trekRáno odcházím z Teshingi směr Namche Bazaar. Loučí se se mnou celá rodina. Pětiletá holčička, se kterou jsem si večer hrál, mi mává na pozdrav. Úplná rodinná idyla. Domluvil jsem se s nimi, že u nich přespím a půjdu na Mani Rimdu od nich. Paní velice dobře vaří a do kláštera je to dvě hodiny do kopce. Sice se musím zase dvě hodiny plahočit zpátky, ale tohle je asi jedna z nejlepších variant. Nabídli mi, že u nich mohu nechat svoje věci, které nebudu potřebovat na Namche. Využívám toho. Na cestě potkávám moje známé z KE Adventure Travel. Po desáté hodině docházím do Namche. Ihned v prvním hotelu se domlouvám, majitel mi dal poloviční ubytování, když u něj budu jíst. Tak to se mi líbí. Pěkný hotýlek,čistý a s krásným výhledem na hory a mimo centrum Bakche. Ceny jsou přijatelné. Pokoj za 50 Rupií. Po ubytování se jdu projít po Namche. Navštěvuji tibetský trh. Zboží je zde výhradně čínské výroby a nevalné kvality. Tibeťané zde žijí v otrhaných stanech v hrozných podmínkách. V podstatě to je taková skládka veteše. Nabízeli mi k prodeji i své handles z krku, což jsem se divil. Za vyfocení chtěli peníze - 150 Rupií.Také jsem navštívil místní pekárnu. Když jsem vstoupil dovnitř a ucítil tu nádhernou vůni pečiva, málem jsem omdlel. Hned jsem si koupil skořicovou rolku a čokoládovou buchtu. Bylo to něco jiného než rýže, brambory nebo nudle. Po měsíci fakt bomba. Zítra tam půjdu zase. Vyměnil jsem si další peníze - raději pro jistotu, abych jich měl dost. Kurz zde nebyl dobrý, ale šlo jen o trochu peněz. Navštěvuji zdejší internetovou kavárnu a zjišťuji, že mám 51 nepřečtených zpráv. Taxa je 300 Rupií za hodinu, takže všechny stejně nepřečtu. Doma je vše v pořádku, což je super. Kupuji si v krámečku vodu. Smlouvám na 40 Rupií. Prodavač říká, že vydělá jen 1 Rupii - nevěřím mu. Potkávám zase moje známé z KE Adventure Travel. Prohodíme spolu pár slov. Asi končí. Rozjíždí se za několik dnů domů. Koukám také, zda zde nepotkám Honzu s Martinem. Tuším, že mají letenku na 10., takže tu musí být.Navštěvuji místní knihkupectví a zjišťuji záplavu fotografií různého formátu. Objevuji i samolepky různých tvarů. Odpoledne se vracím do hotelu a dávám si oběd - rýži s vajíčky. Domlouvám s majitelem horkou sprchu. Říká, že vodu mu ohřívá sluníčko. Neuvěřitelný pocit - osprchovat se po několika týdnech. Sice ve výšce 3440m. nad m., takže žádné teplíčko. Přesto musím říci "super". Po sprše peru, samozřejmě ve studené vodě. Nakonec ležím na pokoji a odpočívám. V hotelu je i televize. Poprvé, co jsem se s ní v Nepálu setkal. Doufám, že bude večer hrát.
8. 11. 2003 - Everest trekRáno u snídaně se ptám pana domácího, kdy začíná pravidelný sobotní trh. Odpovídá mi, že kolem osmé. Ukazuje mi, že na protějším kopci je pěkná vyhlídka na Everest. Mám ještě dost času, tak se tam jdu podívat. Potkám tam jednoho Japonce, který tam fotografuje společně s jedním Nepálcem. Tváří se důležitě. Na cestě zpátky navštěvuji místní šperkařské muzeum. Mají ještě zavřeno. Přicházím na místní trh. Představoval jsem si ho maličko větší. Je tu spousta lidí, kteří přišli z dalekého okolí. Někteří museli zřejmě přespat v okolí Namche. Pamatuji se na ně, jsou z daleka. Zdravíme se jako staří známí. Na trhu se prodává hlavně maso, zelenina, ovoce. Zúčastnili se i tibeťané z jejich čínskými výrobky. Zdají se mi čím dál tím vlezlejší a nepříjemní. Jeden prodávající mi nabízí trs banánů za 200 Rupií. V Kathmandů stojí 5 Rupií. Odmítám. Objevuje se i Svatý muž a loudí různé pochutiny, když ho chci vyfotografovat, říká, že jen za 150 Rupií. Je vidět, že ne všichni mu dávají věci rádi. Na trhu jsem nafotil celý fi lm, protože tlačenice neustává, jdu do pekařství, kde si dávám skořicovou rolku. Byla moc dobrá. Kupuji tužkové baterie - cenu jsem usmlouval z 500 na 300 Rupií. Kupuji ještě láhev vody a vracím se do hotelu, kde odpočívám. Po obědě jdu do Thami. Počasí se ale hodně zhoršilo, tak se vracím. Výhledy stojí za to se vrátit zítra ráno. Do oběda je totiž výhled bezvadný. Poslední dobou vzpomínám na domov čím dál více. Je půl páté a pan domácí se zase modlí ve své soukromé místnosti. Dnes už se modlil jednou, a to hned brzy ráno a samozřejmě vykuřoval dům. Zdálo se mi, že oproti Kinji to trochu odflákl. Počasí se čím dál více zhoršuje.
9. 11. 2003 - Everest trek
Na dnešek mám naplánováno ranní trek do Thami a odpolední přesun do Tengboche. Od pana domácího se dozvídám, že Wong, který je dnes v Tengboche stojí za vidění. Doporučil mi změnu plánu. Nakonec jsem podlehl a narychlo si zabalil. Nějaké věci jsem u něj nechal s tím, že si je při zpáteční cestě vyzvednu. Rozloučil jsem se s rodinou a narychlo se vydal na cestu. Na cestě jsem potkal Šerpu, ke kterému zrovna mám cestu (ten , co byl na Everestu). Přátelsky jsme si podali ruce a prohodili pár slov. Řekl mi, abych u něj nechal batoh a dál do kláštera šel jsem s foťákem. Když jsem přišel k němu domů, přivítal se s manželkou, nechal jsem tam batoh a uháněl o 600 metrů výškových do kláštera. Protože začátek udával každý jinak, hodně jsem pospíchal. Dorazil jsem tam po 11 hodině a zeptal jsem se mnicha, kdy bude začátek a on řekl, že v půl dvanácté. Nakonec vše začalo v jednu odpoledne. Pro mne byl průvod mnichů s Lamou velice zajímavý a celý úvodní ceremoniál inspirující.
10. 11. 2003 - Everest trekRáno chci vyrazit před sedmou, abych v klidu došel do kláštera. U snídaně mi děti hlásí, že půjdou se mnou. Musím je vydatně popohánět a dát jim časový limit, jinak bychom do půl osmé nevyšli. Mani Rimdu začalo v půl desáté. Tance byly velice krásné, bohužel bez předchozí teoretické přípravy jsem nevěděl, co mají znamenat. V přestávkách bylo vystoupení buď jednoho nebo dvou mnichů a mělo za účel odlehčit atmosféru a zároveň pobavit publikum. Kolem oběda rozdávali mniši sušenky a různé smažené věci. Vzal jsem si několik kousků, což jsem neměl dělat, protože za několik hodin jsem dostal ohromný průjem. Mé žaludeční problémy trvaly hodinu. Naštěstí se vše vrátilo do normálu a já mohl vidět závěr Mani Rimdu. Ve čtyři odpoledne pro mne přišly holky a řekly, že je závěr. Jen "zabijí" nejvyššího Lamu Teng a konec. Společně jsem došli "domů" bez větších problémů.
11. 11. 2003 - Everest trekPřed sedmou hodinou jsem se vydal do Lukly. V kapse jsem měl dopis pro majitele Namaste lodge v Lukle od mého Šerpíka, který ho prosí o moji letenku na příští den do Kathmandů. Občas se v Lukle stává, že lidé čekají na odlet. Tento dopis by mi měl těchto starostí zbavit. V Namche se stavím u Passanga (jméno znamená v češtině kovář). Dává mi věci, které jsem si u něj schoval. Zve mne na kafe. Nabízí mi zorganizování jakéhokoliv treku v Nepálu nebo Tibetu. Vyměňujeme si elektronické adresy. Povídáme si o Mani Rimdu. Ptám se ho, jestli nenašel mojí zimní čepici. Říká, že tu chodí hodně nosičů, tak mám smůlu. Loučíme se, on mi dává šálu a nepálsky mě pozdraví. Oběd si dávám zase před Gustem u stařenky. Vaří levně a dobře. V půl čtvrté docházím do Lukly. Dělá na mne dost nuzný dojem. Nacházím Namaste lodge. Je dost luxusní. Za několik minut přichází majitel, předávám mu dopis. Říká, že vše zařídí a abych si odpočinul. Jdu se podívat na to slavné letiště a projít se Luklou. Přidává se ke mně Nepálec a chce konverzovat v angličtině. Tak půl hodiny chodíme Luklou a povídáme si. Je průvodcem skupiny Japonců a mají s sebou pět jaků. Při večeři ke mně přichází majitel lodge a říká, že je vše zařízeno. Za chvilku přichází s letenkou a penězi nazpět. Musím být na letišti v půl sedmé. Batoh musí vážit jen 15 kg. Málem bych zapomněl - cestou z Namche jsem potkal Rusa z Tomsku. Sjíždí zde v Himálaji řeky. Letos pod Everestem, příští rok v Aron valley. Má nosiče a samozřejmě není sám. Docela jsme si popovídali.
12. 11. 2003 - Everest - KathmanduRáno vstávám před šestou, abych stačil zabalit věci. V půl sedmé ke mne přichází majitel lodge a říká, že mne doprovodí na letiště. Na letišti vše vyřídil, rozloučil se a já čekal na příští letadla. Letiště v Lukle je postavené do kopce tzn., že letadla, která přistávají, tak přistávají do kopce a jakmile dosednou dají vrtulím zpětný chod. Letiště je příliš krátké. Při startu se letadlo postaví na začátek dráhy, dá motorům maximální výkon a pustí letadlo z kopce. Před startem jsem dostal od letušky bonbon. Let nebyl moc příjemný. Asi hrála úlohu snídaně, kterou jsem neměl. Chvílemi se mi chtělo zvracet. Po přistání v Kathmandů se na mne vrhli taxikáři. Zase ohromná rvačka. Nejdříve tvrdili, že je fixní sazba 200 Rupií, nakonec jsem se s jedním domluvil na 80 Rupií. Po příjezdu do Bodnatou jsem nemohl najít ubytování, ale i to se podařilo. Ubytoval jsem se v Loto Guest house za 250 Rupií. Kolem poledne jsem procházel Bodnathem a neustále jsem se něčím cpal. Po snídani jsem zašel na internet. Po internetu koupel, která trvala 45 minut. Jen se oholit (měsíční vousy) trvalo skoro půl hodiny. Na pokoji jsem se ládoval a ládoval. Kolem čtvrté pršelo a padaly ledové kroupy. Nepálce to trochu zaskočilo, na ulicích bylo spousty vody. K večeru jsem vyrazil fotit ke stupě. Ještě předtím jsem si sehnal snídani na ráno, vodu a zašel na internet. U stupy jsem potkal mladého mnicha, který bydlí v Patanu. Jeho rodiče pochází z Tibetu. On by se tam rád podíval. Docela fajn človíček. Kupuji si také dvě CD s místní buddhistickou hudbou. Dnes jsem utratil hodně peněz: dva sloni, buddha, 7 ks tygřích mastí, ty CD, spousty jídla a ještě jsem si u stupy zaplatil svíčky. Docela jsem si zvykl na Kathmandu a je to příjemná změna oproti horám. Je tady teplíčko a celkem bohatá a levná strava. Nevýhoda - dražší ubytování.
13. 11. 2003 - KathmanduProbouzím se před šestou. Zjišťuji, že nemá cenu jít fotit, bylo ještě šero. Vyrážím směr stupa k sedmé. Samozřejmě stupu obcházely modlící se davy ve směru hodinových ručiček. Zase báječná atmosféra. Fotím něco přes hodinu. Odcházím do hotelu. Balím, zaplatím a odcházím hledat taxík. Domlouvám se hned s prvním na 150 Rupií do Thamelu. Při příjezdu do Thamelu a placení jsem dal omylem stovky dvě, taxíkář mi jednu vrátil. Došel jsem do Star guest house a ubytoval se. Přes den jsem se brouzdal kolem Thamelu. Pořád jsem něco baštil. Večer jsem šel fotit na Durbar square. Jdu spát až kolem půlnoci. Pořád promýšlím plány.
14. 11. 2003 - Kathmandu
Ráno jsem zaspal. Uháním na Durbar. Cestou mi nabízí své služby rikšové, taxíkáři. Na náměstí je už plno lidí. Fotím. Je docela tma. Cestou zpátky se zastavuji v jedné trekové agentuře, abych se zeptal, kde vlastně sídlí Biman. Adresy se rozcházejí. Majitel agentury velice vlídný, přátelský člověk mi poradil. Vyměnili jsme si adresy, popovídali a popřáli si navzájem hodně štěstí. Šel jsem si koupit permit do Langtangu. Bez problémů 1000 Rupií. Zjišťuji, že autobus do Dunche jedem kolem šesté a sedmé. Cesta bude trvat kolem 8 hodin. Beru si tuk tuk a jedu k Bimanovi potvrdit letenku. Bez problémů. Zase se změnil čas odletu. Smlouvám s řidičem tuk tuk 50 Rupií za odvoz do Pošupatinathu. Po příjezdu zaplatím vstup 250 Rupií. Právě na ghatu někdo dohořívá. Fotím Svaté muže. Je jich šest a jsou to profesionálové, za peníze udělají vše. Dostávají 260, což je hodně peněz. Přeplatil jsem je. Obcházím areál a fotím opice. Při zpáteční cestě areálem jsem svědkem obřadu pálení těla člověka. Cestu zpátky jdu pěšky. Cesou si kupuji dobrůtky. Do Thamelu přicházím za půl hodiny. Zkouknu internet a jdu do hotelu.
15. 11. 2003 - KathmanduUháním do Swayambhunathu. Cestou vidím zase trochu jinou tvář Kathmandu. Chudoba a špína je zde všudypřítomná. Přicházím před stupu před osmou hodinou. Lidé se už modlí. Všude je přítomný mumraj. Platím vstup 50 Rupií, nejde to obejít. Vycházím po schodech ke stupě. Je nádherná. Lidé jsou zabraní do modlitebních povinností. Vůbec se mi nevšímají. Fotím. Přijdou ke mně dva chlapci, nabízejí mi průvodce zdarma. Potom budou chtít stejně peníze. Odmítám je, ale oni se mi stále drží a pořád jsou za mnou. Asi po hodině to vzdávají. Beru si taxíka do Patanu. Cenu usmlouvám na 150 Rupií. Řidič mě doveze přímo na Durbar Square. Platím zase vstup 200 Rupií. Zírám na tu nádheru. Kupuji filmy, protože mi začínají docházet. Fotím a procházím Patanem. Nádherné místo. Našel jsem krámek s bronzovými výrobky. Něco nádherného. Kupuji několik výrobků. Sympatický majitel. Na ulici se mi pořád drží prodavačka vyšívaných pytlíků. Nemůžu se jí zbavit. Objevuji dílničku na výrobu masek. Kluci mi ukazují svoje výrobky. Říkají mi ceny a ptají se kolik jsem ochoten zaplatit. Nemám už ale žádné peníze. Všechny jsem utratil v předešlém krámku s bronzovými výrobky. Nemám dokonce ani na taxíka. Budu muset do Kathmandu pěšky. Říkám jim, že se zastavím příští týden na nákup. Do svého krámku mne zve malíř thangky. Je to nádhera. Ukazuje mi fotografie dílny a výroby. Musím se poklonit tomuto řemeslu. Patan je opravdu městem umění!
16. 11. 2003 - Langtang trekProbouzím recepčního. Dávám mu můj malý batoh se stativem a uháním na autobusové nádraží. Beru si taxíka. Na nádraží se dozvím, že na cestě do Dunche je nějaký problém a proto na pět dní nejezdí po této cestě žádná doprava. Rozhoduji se proto jít Gosaikund trek z druhé strany. Beru si taxi a odjíždím do Sundarijalu. Na začátku treku to vypadá, že v této oblasti jsem asi první "zápaďák". Začínám se bát, jestli budu mít kde spát. Potkávám sympatické Nepálce, jdeme spolu. V jedné vesnici dáváme odpočinek a čaj. Pokračujeme do Chiplingu a povídáme si. Potkáváme cizinku, strašně se diví kolik jsem toho dnes ušel. Kolem třetí přicházím do Chiplingu. Ubytuji se v jedné lodge (moc dobře nevypadá) a jdu fotografovat.Chipling a i tato oblast je snad oblast žebráků. Každý něco chce. Je vidět, že tato oblast je zase něco jiného než Everest.
17. 11. 2003 - Langtang trekOdcházím z Chiplingu. Cestou potkávám několik turistů. Oproti Everestu zanedbatelné množství. Když procházím vesnicí, děti na mě ukazují a samozřejmě žebrají. Nejčastěji chtějí tužku nebo cukroví. Občas si připadám jako první dobrodruh, který sem zavítal. Dnes jsem měl v plánu dojít do Tharepati a zítra už být na Gosaikund lakes. Celý den mě tento plán držel. Po třetí hodině se ale spustil déšť a v půl čtvrté jsem to vzdal (mám přeci dovolenou) a ubytoval jsem se ve vesnici Magen Goth. Lodge docela mizerná, ani okna neměla, ale každý den nemůže být posvícení. No a za 8 Kč, co by člověk chtěl víc. Pořád prší a padají kroupy. Jsem rád, že jsem nešel dál. Rozhoduji se také, že budu už v pátek v Dunche. Kdyby nejezdil autobus, mám ještě šanci stihnout letadlo. Musel bych jít těch 117 km do Kathmandu pěšky.
18. 11. 2003 - Langtang trekRáno o hodinu zaspím. Mrzlo až praštělo. Maoisti, se kterými jsem měl tříhodinovou diskusi včera už odešli. Slyšel jsem je poslouchat zprávy kolem půl šesté ráno. Dal jsem si k snídani svůj oblíbený tibetský chleba a vyrazil jsem na cestu. Před Tharepani jsou nádherné vyhlídky. Fotím. V Gopte si dávám oběd. Zase se přesvědčuji o ne moc přátelských lidech v Langtangu. Chce napsat do sešitu jídlo, které chci a za 45 minut mi přinese něco jiného. S různými úšklebky. Reklamuji to. Přináší mi jídlo, které jsem chtěl, ale zase jen polovinu. Dávám mu proto míň peněz. Zase zjišťuji, že se mi vrací únava. Po obědě se mi šlape hůře. Docela se začínám obávat zítřejšího přechodu sedla. Ani dnes neplním svůj plán a zůstávám vesnici před. Včera večer jsem měl diskusi s Maoisty. Bylo to pro mě velice zajímavé a poučné. Říkali mi, že 95% Nepálců s nimi souhlasí a asi jen 5% bohatých jsou proti nim. Vysvětlovali mi, že v Nepálu jsou dvě vlády - královská a maoistická. Proto musí platit turisté obou vládám. Oni chtějí převzít moc a být demokratickým komunistickým státem. Dát lidem práci, postavit továrny a školy. Nynější oficiální vláda se prý o ně vůbec nestará. Vybírají jen daně. Lidé jsou chudí. Těm, co mají jen vypěstované plodiny vezmou část na daně. Školy se v Nepálu platí, takže tam chodí jen bohatší. Sami tři Maoisté jsou bez práce. Mají rodiny. Není mi jasné z čeho žijí. Nenávidí amerického prezidenta Bushe. Velice je potěšilo, když jsem jim vyprávěl o demonstracích ve světě. Říkají, že je terorista číslo jedna. Samozřejmě na otázku komunismu jsme se neshodli. Otevřeně jsem jim řekl, že nesnáším komunisty. Řekl jsem jim také proč. Oni mi na to odpověděli, že nejsou socialističtí komunisté (SSSR, Čína) ale komunisté demokratičtí.
19. 11. 2003 - Langtang trek
Startuji ráno už v sedm z Dupi Chaur. Loučím se se všemi, bohužel nikde nevidím Marka. Chtěl jsem mu dát 20 Rupií za včerejší Rakši. Je z Německa, tak se snad někde zase potkáme. Správný chlapík. Paní domácí mi napekla tibetský chléb na cestu, abych netrpěl po cestě přes sedlo hlady. K mému údivu celkem bez problémů přecházím sedlo. Nahoře fotografuji. Fouká šílený vítr. Musím si vzít rukavice a fleesky. Vidím první jezero. Je nádherné. Postupuji dolů ze sedla a postupně všechny jezera fotím. Mezi Gosaikund a Laubelina La je nádherný 200? výhled. Pohoří Langtang, Tibet, Manaslu, Annapurna jsou jako na dlani. Potkávám zase Maoisty, se kterými jsem diskutoval v Magen Rothu. Jen se pozdravíme, I když jsem to v plánu neměl přicházím do Sing Pompa. Dnes jsem zdolal kolem 2300 výškových metrů. Dohnal jsem zpoždění.
20. 11. 2003 - Langtang trekV noci se mi poprvé docela špatně spalo. Probudil jsem se už v jednu ráno a usínal vždy na krátkou chvíli. Zřejmě jsem už přespalý, protože v Nepálu spím každou noc kolem 12 hodin. Ke snídani si dám po delším čase polévku, protože v Lantangu mi tibetský chleba nechutná. Je jiný než v ostatních částech Nepálu. Ještě se stavím v místní výrobně myšího sýra. Koupím si kousek na ochutnání a vyrážím směr Dunche. Zastavím se na chvíli v Deorali a fotím. Před Dunche u cesty mne zaujali děti. Fotím. Přicházím do Dunche. Klasická nepálská vesnička u cesty. Vůbec se mi nelíbí. Je to pěkná díra. Ubytuji se a jdu si koupit lístek na autobus na zítra do Kathmandu. S údivem zjišťuji, že po poledni mám jedno z posledních míst. Dám si oběd v hotelu a jdu na fotografickou procházku. Fotím zemědělce.
21. 11. 2003 - Langtang trekBudí mne majitel hotelu v Dunche. Ke snídani mám tousty a čaj. Uháním k autobusu. Dávám si batoh na střechu a řádně ho přivazuji. Máme odjíždět ve čtvrt na osm, ale nakonec vyrážíme v osm hodin. Cestou přes vesnici nabíráme cestující. Autobus je plný k prasknutí. Po hodině cesty končíme, protože na několika stovkách metrů chybí silnice. Celý autobus i s nákladem se musí přemístit po vyšlapané cestě na druhou stranu. V autobuse se mnou jelo několik cizinců. Ty se nyní rozhodli, že si najmou terénní auto. Cesta autobusem je strašně pomalá a nepohodlná. Nabízí mi svezení za 2000 Rupií. Zdá se mi to příliš drahé a odmítám. Po naložení všeho nákladu na střechu a usazení všech lidí pokračujeme v cestě. Odhaduji, že v autobuse pro 35 lidí jede kolem stovky vevnitř a kolem 15 lidí i s nákladem na střeše. Cestou se strašně práší. Mojí foto brašnu, kterou mám na klíně začínám nepoznávat. Na hodinky skoro nevidím. Každou chvíli přijíždíme k policejnímu check postu. Všichni kromě turistů musí vystoupit. Projít kontrolním stanovištěm a ukázat obsah zavazadla. V půl sedmé večer přijíždíme do Kathmandu. Máme za sebou 117 km a téměř 11 hodin jízdy. Do hotelu jdu pěšky. Cestou si dávám večeři a kupuji snídani na zítřejší den.
22. 11. 2003 - KathmanduVstávám po šesté. Peru a dělám osobní hygienu. V osm jdu na autobus do Thimi. V Thimi navštěvuji různé dílny. Nejvíce mne zaujala dílna na tkaní koberců a hrnčířská dílna. Je vidět, že tito lidé jsou zruční. Konečně jsem také viděl jak vypadá takový nepálský řemeslnický dům. Trošku jsem se tam vetřel. Do keramické dílny jsem ale dostal pozvání přímo od majitele. Dávám si oběd a vracím se zpátky do Kathmandu. Studuji, dopisuji deník a lenoším.
23. 11. 2003 - KathmanduDnes je na řadě Bhaktupur. Zase jedu stejným autobusem jako včera o městečko dále. Při příjezdu do města zaplatím u vstupní brány poplatek za vstup 10 USD. Vcházím dovnitř. Z města opravdu dýchá stará atmosféra. Přicházím na náměstí, Myslím, že je to už Durbar Square, ale není. Nádherná atmosféra. Spousty trhovců sedí na zemi a prodávaá zeleninu, kterou vypěstovali na své zahradě. Procházím postranními uličkami, které ústí do hlavnější třídy. Pokračuji po ní a najednou zahlédnu Durbar Square. Nádherný komplex chrámů spolu se zlatou branou. Opravdová nádhera. Fotím. Dávám se do řeči s jedním Francouzem. Je tady už tři týdny v Nepálu a chce si prohlednou jen údolí kolem Kathmandu. Zase procházím postranními ulicemi a objevuji malé náměstíčko, na kterém jsou umístěny různé druhy keramiky. V okolních domech dělali na kruhu své výrobky místní mistři. Jeden mi nabízel, abych si to šel vyzkoušet, ale protože jsem neměl s sebou čisté prádlo, raději jsem odmítl. Vracím se zase hlavní ulicí zpátky. Narážím na menší náměstí s dalšími pagodami a chrámy. Začínám si připadat jako Marco Polo. Jeden človíček, kterého jsem cestou potkal, mě zve na návštěvu do dílny, kde se malují tibetské thanqky. Musím připustit, že mám umění rád, ale tohle by mne nebavilo. Velice titěrná práce. O kus dále navštěvuji řezbáře. Docela jim to šlo od ruky. Opouštím Bhaktapur a jdu se podívat za město, kde se v místních cihelnách pálí cihly. Už jsem se na ně dvakrát díval z letadla a docela to bylo zajímavé. Při příchodu na místo jsem zjistil, že místní lidé nejsou moc přívětiví. Žili v nuzných podmínkách, tak je moje fotografování asi uráželo. Abych zbytečně neprovokoval, raději jsem odešel. Po cestě jsem si stopnul autobus a jel do Kathmandu. Na jedné zastávce přistoupili dva kluci. Začali se mnou bavit a zvali mne domů do Bhaktapuru na večeři. Vyměnili jsme si adresy a rozloučili se.
24. 11. 2003 - KathmanduRáno v půl osmé odcházím z pokoje na autobusové nádraží. Dnes je můj cíl oblast kolem Gokarny. Nakonec jedu až do vesničky Sundarijal. Fotím zemědělce a jejich příbytky. Většinou jsou v hodově. Usmívají se, občas se někdo najde, kdo chce peníze nebo jídlo. Procházím kolem domečku u cesty. Volá na mě muž středních let a zve mě na návštěvu svého domu. Je to státní úředník a v oblasti docela důležitá osoba. Hostí mne mandarinkou a mlékem. Po hodině diskuse o politické situaci v našich krajích se ubíráme k procházce. Přesvědčuji se, že je v okolních vesnicích oblíben. Je to velký komunista. Procházíme vesnicemi. Vysvětluje mi proč a jak se v Nepálu dělají různé věci. Všem kolem vypráví, že jsem z Evropy a jsem jeho nový přítel. Vypadá velice šťastně. Říká, že je hodně politicky zainteresovaný. Přivádí mě ke dvěma mlýnům, které jsou určeny na mletí kukuřice. Jeden stojí, ale druhý je právě v provozu. Je to nádhera. Mlýny jsou poháněny vodou z místního potoka. Vracíme se zpátky. Dáváme si čaj v místní hospodě a loučíme se. Ještě před tím jsme si vyměnili adresy. Odcházím na autobus do Kathmandů. Přijíždím a začíná se stmívat.
25. 11. 2003 - KathmanduDnes mám celkem volný den. Film už žádný nemám. Nic mě už nenapadá, kam bych se měl jít podívat. Vstávám docela dlouho. Jdu se podívat do města. Chodím po krámech, koukám, nakupuji dárky už i na vánoce. Samozřejmě hojně navštěvuji cukráře.
26. 11. 2003 - KathmanduSe smíšenými pocity ráno vstávám. Hned začnu balit věci, které jsem si už včera připravil. Jdu do města koupit ještě baterie do foťáku, protože jsou levnější v Nepálu o polovinu. Na cestě zpátky se mnou dává do řeči jeden Nepálec. Zve mne na čaj. Nabízí mi obchod. Za dovezení drahých kamenů do Evropy mi nabízí tisíc dolarů odměny. Zdá se mi to celé podezřelé, tak raději vyklízím pole. Naposledy se stavím na oběd. Jdu do hotelu. Poberu zavazadla a před hotelem sháním taxi. Usmlouvám na obvyklou cenu a vyjíždím na letiště. V duchu se loučím a ještě vychutnávám Nepál. Na letišti je obvyklý zmatek. Slyším češtinu. Zjišťuji, že dvojice, se kterou jsem se právě seznámil bydlí ode mě asi 100 metrů ve stejné ulici a my se vůbec neznáme. Ach ta náhoda. Odlétáme do Dháky. Letíme podél hřebene Himálaje. Neuvěřitelně krásné. Letí se mnou mladí Nepálci do Malajsie, jako levná pracovní síla. Je mi jich líto. V Dháce mi Biman zaplatil hotel, abych nemusel sedm hodin čekat na letišti. Také překvapení.Zkouším se z hotelu dostat, ale obsluha mě nepustí. Takové domácí vězení. Koukám na televizi, dostávám večeři a příjemně se starají. Před půlnocí mě odváží na letiště. Odlétáme do Frankfurtu.
napsal: Martin Uhlíř
» Praktické informace naleznete zde.
