Území Nepálu zabírá pouze jednu desetinu procenta planety, přesto zde naleznete subtropické džungle i arktické podmínky v Himálaji. Je to země extrémních klimatických a geografických rozdílů. Nadmořská výška se zvedá od několika desítek metrů až k neuvěřitelným osmi tisícům. Najdete zde také osm ze čtrnácti osmi tisícových vrcholů, které se staly symbolem Nepálu. Dokonce i tvar nepálské vlajky je hora. Nepál je přeplněn romantickými krajinami, bohatým uměním a architekturou, která bere dech, divokou zvěří a překrásnými panoramatickými výhledy na vrcholky Himalájí. Pro velké snílky je tu nepálský kalendář, který je oproti našemu napřed o 57 let.
Tisíce božstev a jeden Buddha
Návštěvník Nepálu je neustále sledován tisíci božstev. Je to země, která dala světu Buddhu, největšího apoštola světového míru. Zde se setkává starověká kultura s moderní. Existuje zde současně hinduismus i buddhismus. Mezi těmito náboženstvími budete jen těžko hledat nějaké hranice. Nepálci jsou přátelští a přívětiví lidé. Těší je se setkávat s lidmi z celého světa a rádi nabídnou svou pohostinnost a ukážou taje své země. Lidé zde moc nespěchají.
Naopak, spíše vysedávají před svými domy a povídají si se sousedy. Pozorují okolní život. Návštěvníci se proto sem rádi vracejí a těší se na úžasnou horskou scenérii, neustále usmívající se lidi a fascinující historii, kterou po sobě zanechali jejich předchůdci. Jen jedna návštěva stačí, abyste tomu propadli. Nepál je země středověkých měst, kde se čas zastavil. Místo, kde se tradice dědí z generace na generaci. Mixují se různé kultury a etnické skupiny. Žije zde také neuvěřitelně bohatá fauna a flora. Nepálská vláda si je vědoma zdejších krás. Vyslyšela prosby horolezců, ochránců přírody a pracovníků různých mezinárod ních organizací a začala důsledně dodržovat ochranu přírody. Dnes parky představují ukázky rozmanité přírody v Nepálu.
Fascinující země
Himaláje ohromují svou majestátností. Lákají a fascinují dobrodruhy a horolezce z celého světa. Na věčně zasněžených vrcholcích jsou domovy bohů. Řeky, které pramení vysoko v horách, jsou spjaté s životem lidu. Život přece závisí na vodě. Legendy a báje, které se k nim vypráví, si rád vyslechne každý poutník. Pokud toužíte o exotické zážitky, tak je zde pro Vás himalájské království.
Nepál plný protikladů
Za méně příjemné je považována nízká gramotnost, která dosahuje jen několik desítek procent. Je to jeden z nejchudších států na naší planetě, který je závislý na zaostalém zemědělství. Jen několik arů stačí průměrné nepálské rodině k uživení. Jejich bosé nohy, jen někteří jsou obuti do gumovek, jsou odrazem jejich chudoby. Přes 80% obyvatel se snaží z matky země vydobýt obživu a používá přitom velice primitivní nástroje. I přes tyto zápory nemizí jejich úsměv ze tváře. K obchodu země nemá moc co nabídnout, kromě zemědělských plodin a množství nerostných surovin.
Nepál obchoduje hlavně s Čínou a Indií. Království nebylo nikdy kolonizováno. Zvítězilo i nad Brity, kteří se ho snažili ovládnout v 18.století. Když Prithví Nárájan vyhrál válečnou bitvu, Britové museli uznat svrchovanost Nepálu. Dnes nepálský znak znázorňuje vojáky s puškou, kteří stojí na stranách chrámu a střeží nepálskou krajinu. Statečnost nepálským vojákům rozhodně nechybí a jsou pořád s velikou oblibou najímáni hlavně do britské armády. Východ Nepálu proslul pěstováním čaje. Zdejší podnebí se nijak neliší od několik desítek kilometrů vzdáleném indickém Darželingu. Kvalita čaje je proto vysoká a směle se může porovnávat s čajem indickým. Národní květinou je rododendron, který můžete obdivovat v měsíci březnu. Nádherně kvete.
Náboženství
Náboženství je jedna z nejdůležitějších částí života v Nepálu. Nejrozšířenější je hinduismus. Hlásí se k němu přes 80 % obyvatel. Druhým nejvýznamnějším náboženstvím je buddhismus. Díky obsazení Tibetu Čínou a následnou kulturní revolucí v již obsazeném Tibetu se zvýšil opět význam buddhismu v Indii a Nepálu. Mnoho Nepálců vyznává jak hinduismus, tak buddhismus, protože mezi těmito náboženstvími je hranice téměř neviditelná. Ačkoli je Nepál jediným oficiálním hinduistickým královstvím na naší planetě, najdete zde také malou menšinu křesťanů a islám.
Buddhisté, hinduisté i šamani
Druhy náboženství můžeme rozdělit i podle nadmořské výšky. V zásadě platí, že v horách věří obyvatelé v buddhismus. V nížinách byl buddhismus vytlačen hinduismem a ve středních výškách lidé praktikují šamanismus. Se šamanismem se můžeme setkat prakticky po celém území. Šamanové jsou léčitelé nebo kouzelníci, kteří provádějí své obřady v soukromí. Věští, sbírají léčivé byliny a vyhání zlé démony. Obyvatelé v Nepálu jsou rozděleni do kast. Základní jsou čtyři a množství dalších. Bráhmani - kasta kněží, kšatrijové - kasta bojovníků, vajšjové - kasta středního stavu - rolníci a měšťané, šúdrové - kasta služebnictva. V jaké kastě se člověk narodí, v takové většinou zemře.
Hinduismus obsahuje nesmírné množství bohů, tak veliké, že snad ani nejdou spočítat. Je jen na věřícím, jakého boha či bohyni bude uctívat. Mezi nejoblíbenější a hlavní patří: Brahma, který je stvořitelem a pánem vesmíru. Vishnu je ztělesněním důstojnosti a vyrovnanosti, též ochránce vesmíru. Šiva je ničitel, ale i bůh plodnosti a života. Patří k nejvíce uctívaným bohům v Nepálu. V okolí hinduistických chrámů lze spatřit svaté muže Šivaistické Sádhuů. Svatí muži vyznávají Šivu, jež sedí na vrcholku hory Kailas a z jeho kadeří pramení mohutná řeka Ganga. Někteří se potírají popelem, aby zdůraznili úlohu boha ničitele. Na čelo si většinou malují znamení ve tvaru trojzubce. Žijí z almužen. S sebou nosí jen Šivovy symboly - trojzubec, oboustranný bubínek a korále. Žijí nedaleko ghátů, aby byli blízko smrti. Nejpopulárnější, neomylný a charitativní bůh je Ganeš. Hanumán symbolizuje ochotu pomáhat. Mezi další bohy patří Parvati, Krishna, Rama, Buddha, Narayan a další. Když buddha umíral, řekl: "Nevěřte mým slovů
m j
enom proto, že je řekl buddha.Vše si dobře prozkoumejte. Buďte sami sobě světlem."
Tím můžeme buddhismus chápat více jako filosofii, psychologii než jako náboženství. Jeho učení dharma se skládá ze 108 svazků, které obsahují osmdesát čtyři tisíc učení. Nauka se vyvíjela 1500 let v Indii a 1000 let v Tibetu. Díky náboženské a etnické různorodosti je v Nepálu tolik svátků, že v podstatě plynule přechází jeden do druhého. Na počátku roku se slaví tibetský Nový rok (Lósar). Dalším zajímavým svátkem v Pashupatinathu je Šivova noc (Šivarátri). Sjíždí se sem svatí muži z celého Nepálu i Indie. Oblíbeným svátkem jara je Phágun. Trvá celý týden a lidé po sobě stříkají barevnou vodu. V dubnu se slaví nepálský Nový rok. Následuje (Raato Machhendranath Jaatra) před očima obyvatel Patanu se pohybuje vůz s vysokou věží, kde je umístěna figurína Mačhendranathu božstvo deště. Vůz se smí pohnout jen ve dnech, které určí astrologové jako vhodné. K výročí buddhova narození (Buddha Jayanti) tisíce poutníků přichází ke stůpě Swajambhunath, aby vykonaly púdžu. Pod stůpou se tančí rituální tance. Indra jatra při
tomto svátku lidé děkují bohu za monzumové deště, na kterých jsou závislí.
Legendy
Jedna z legend praví, že bůh nebes Indra si vymohl u jeho matky každoroční déšť, který měla poslat právě na Káthmándskou kotlinu. Svátek je zahájen postavením dlouhého sloupu před sochou Bhairavy. Na náměstí a i jiných místech jsou vystavěny masky Bhairavy a lidé u nich vykonávají obřady. V noci zapalují lampičky. Třetí den svátku lze na náměstí pozorovat maskované tanečníky, kteří znázorňují různá božstva. Tance sledují politikové a pozvaní hosté. Nechybí ani živá bohyně Kumárí Déví a její dva průvodci. Jsou vezeni po městě na dřevěném voze. Poslední den svátku přijde král před živoucí bohyni a ta mu nakreslí na čelo tíku což znamená další rok vlády. Na podzim se slaví největší svátek Dasain. Je to původně hinduistický svátek, který se dnes už slaví po celé zemi. Trvá dva týdny. V tomto čase se rodiny hojně navštěvují, hodují a obdarovávají. Nezbytné jsou i zvířecí oběti bohyni Durgy. Krví obětovaných zvířat se postříkají dopravní prostředky či věci osobní potřeby, aby se získala energie bohyně Durgy. Ke
konci roku je Tihár svátek světel. Pro buddhisty jsou významné oslavy Mani Rimdu.
Mniši tančí nepřetržitě celý den ve vlastnoručně vyrobených kostýmech z brokátu. Tanečníci symbolizují démony, ochránce, členy duchovní, či mystické znalce. Tance symbolizují vítězství buddhismu nad náboženstvím bon. Mezi tanci můžeme vidět tanec jelena, tanec jaka nebo velice působivý tanec černých klobouků. Pro pobavení lidí se mezi tance vkládají různé humorné scénky. Tance doprovází rituální hudba založená na ručních bubíncích, zvonečcích nebo rohu. Co spojuje buddhisty, hinduisty, džinisty i bönisty je posvátná hora Kailas. Leží na území bývalého Tibetu a v okolí se nachází několik jezer. Pro buddhisty a hinduisty je tato hora střed světa a osa vesmíru. Hinduisté věří, že na vrcholu přebývá Šiva se svou manželkou Párvátí. U hory pramení čtyři asijské veletoky. Pro buddhisty vytékají řeky z hrdel mýtických postav. Řeka Satladž teče z hrdel slona, Indus z lvího hrdla, Brahmaputra z hrdla koně a Karnálí z pavího hrdla. Buddhisté pročištují řeč a mysl na posvátném okruhu, který vede kolem hory. Pro jogíny a
poutníky hora slouží také jako velká mandala.
Krajina a příroda
Himalájské pásmo je nejsevernější část země a výška v této oblasti se pohybuje od 4800 až 8850 metrů nad mořem. Zabírá 15% území. Na západě je reprezentována řetězci vrcholů Dhaulágiri, nejvyšší vrchol, byl změřen na 8172 metrů, Annapurny nejvyšší bod 8092 metrů, Manaslu 8163 metrů a největší skupina Sagarmatha v čele s nejvyšší horou světa, u nás asi nejvíce známou jako Everest 8850 m. V Tibetu je nazývána Džomo Lungmo (Bohyně matka Země) nebo také Džomo Juri (Bohyně tyrkysového vrcholu). Nepálci jí neřeknou jinak než Sagarmatha.
Na východě nad Daržlingem toto pásmo uzavírá Kangchenjunga 8586 m. Ve střední výšce se nachází horské pásmo. Tvoří asi 60% výměry půdy. Je tvořeno dvěma velkými pohořími Mahábhárat Lék a Čurija. Můžeme sem také začlenit Káthmandské a Pokharské údolí. Nadmořská výška pásma se pohybuje od 610 m do 4800m. Je to nejvíce obydlený region Nepálu s mírným podnebím. Na jihu se rozkládá pás úrodných nížin teraje.Tento zhruba 30 km široký pruh země je zčásti porostlý džunglí. Maximální nadmořská výška je 305 metrů s nejnižším bodem Kechanakawal 70m.. Teraje bývaly původně mokřinové oblasti a nepálští vládcové je v tomto stavu zanechávali, protože tím vytvořili přirozenou hranici. Je to nejúrodnější část v zemi a velmi bohatá na faunu a floru.
Co přináší monzum
Ke konci 16. stol. španělský člen jezuitské misie Antonio Montserrate kreslí jednu z prvních map Himalájí. Na začátku 18. stol. v Číně je první zmínka o masivu Everestu. O několik desetiletí později indičtí zeměměřiči pojmenují nejvyšší bod planety na Peak XV. Charles Crawford dělá v roce 1803 první mapu Nepálu. V roce 1856 se rozhoduje mezi několika jmény pro Peak XV, např. Dévadhunga (Sídlo božstva), Gaurí Šankar (Zářící, bělostná něvěsta Šivova) nebo Mt. Everest. Himalájské království je ovlivňováno monzumem (nepálsky barkhá), který přináší až 80% ročních dešťových srážek. Obyvatelé déšť vítají.V Káthmandském údolí se dokonce koná velký svátek přivolávání deště. Monzum začíná v polovině června na východě a postupuje na západ. Končí jednotvárnost z předchozích měsíců a země se zazelená. Nejvíce srážek spadne na východě.Východ Nepálu je proto vlhčí než západ, který se nachází ve srážkovém stínu. Monzumové větry a deště končí na konci září. V říjnu je obloha již čistá.
Teplota se odvíjí od nadmořské výšky. V nížinách, které leží v tropické jižní části země, je klima tropické a teplota přesahuje přes 40 stupňů v létě. Teplota tu neklesá ani v zimě pod bod mrazu. Ve velkých nadmořských výškách je chladno a teplota je vždy pod bodem mrazu. Srážky zde spadnou téměř výlučně ve formě sněhu. Platí, že v létě je příjemnější pobyt v horách, v zimě naopak v nížinách, kde je teplota v tuto dobu velice příjemná. Celá země je odvodňována třemi hlavními říčními systémy, které se v Indii vlévají do mohutné Gangy. Jsou napájeny z ledovců nebo horských pramenů Mahábháratu. Nejdelší řekou v Nepálu je Karnálí, která je po celý rok bohatá na vodu. Je hlavním říčním tokem odvodňujícím západ. Hlavním městem protéká řeka Bagmati.
Flora Nepálu
je závislá na výšce. V nížinách se zachovaly porosty sálových a týkových lesů. Dorůstají až 50 metrů a jejich dřevo je hodně ceněno. V mokřadech se vyskytují hlavně traviny se zbytky džunglí. Travin je až na padesát druhů a některé dosahují výšky až několika metrů. Říká se jim "sloní tráva", protože se zde můžete pohybovat jen na hřbetě slona. V pohoří Mahabharat roste javor, kaštan, himalájský cedr. Ve vyšších výškách se vyskytuje borovice, jedle a na západě i cedr a různé druhy dubů, jasan a topol. Kolem nadmořské výšky tří tisíc metrů rostou nízké rákosové houštiny, rododendrony a jalovcové keře. Tento les se ve vyšších výškách mění na zelené křovinaté porosty, které přechází na alpské louky. Kapradin je zde kolem 300 druhů. Na terasovitých políčkách v nížinách se pěstuje hlavně rýže, kukuřice, cukrová třtina, juta a tabák. Úroda se sklízí dvakrát i třikrát do roka.
Jak se žije v Nepálu
Ve většině domácností není žádná mechanizace. Vše se dělá ručně, jako dříve. Jen zemědělci u silnic mají výhodu. Rozprostřou svazky obilí na silnice a projíždějící auta zrno uvolní. Kde nejsou silnice, jsou lidé odkázáni na klasické mlácení obilí. Půda se obdělává za pomocí buvolů nebo krav velice primitivným způsobem. V horských oblastech jsou rozšířené různé druhy luštěnin, olejnatá semena a různé druhy brambor. V teplejších krajích rostou z ovoce banány, manga, jablka a různé citrusové plody. Obyvatelé chovají buvoly, ovce, kozy a vepře.
Nedílnou součástí života v horách je Tibetský Jak. Neobyčejně silné inteligentní zvíře dává místním horalům maso, kůži, vlnu, sýr a mléko. Nesmíme zapomenout na jačí trus, který se sbírá podél horských stezek do košů a využívá se k vytápění obydlí. Suší se připlácnutím na zdech nebo velkých kamenech ve tvaru placky. Jak se odedávn a používá také jako dopravní prostředek. Slouží obchodníkům k přepravě zboží. Karavany jaků překračují vysoká himalájská sedla, aby udržovaly obchod, který je tu od nepaměti. Rolníci ho využívají k orání na kamenných terasovitých políčkách. Nepálská vláda vyhlásila 13000 čtverečných kilometrů chráněných území, aby se podařilo zachovat jedinečné ekosystémy na území Nepálu. Některá jsou zapsána na listinu kulturního dědictví Unesco. Nejbližší národní park od hlavního města Nepálu je Langtang NP a je vzdálen od Kathmandů 32 kilometrů.. Vznikl jako jeden z prvních himalájských národních parků v zemi. Jsou zde nádherné panoramatické výhledy na Himaláje. Nachází se zde pás posvátných jeze
r Gosaikund, které se těší velké úcty u nepálských hinduistů. Tisíce poutníků sem přijdou během svátku v srpnu, aby se zde vykoupaly s bohem Šivou. Prý se zde koupe právě v srpnu. K jezerům se vypráví pověst, že Šiva zachránil svět, když vypil jedovatý nápoj a poté udeřil do zdejší hory trojzubcem a vytvořil jezero, aby mohl jeho vodou svlažit hrdlo.
Dobrodruh, který zatouží vidět nejvyšší velikány naší planety, určitě zavítá do Sagarmatha (Everest) NP, který zahrnuje nejvyšší vrchol na světě. Mt. Sagarmatha (Everest 8848 m) a několik dalších známých vrcholů jako Lho tse, Cho Oyu, Pumori, Ama Dablam, Thamerku, Kwangde, Kangtaiga a Gyachyung Kang a další. Nádherný je výhled z vrcholu Kala Patthar. Po celý rok převažuje chladné klima, léta jsou chladná a zimy suché. Park je zalidněný přibližně 3000 lidmi známými jako Šerpové.. Návštěvníci musí být velice opatrní, protože nadmořská výška parku je od 3000 m do 8000 m a člověk se musí již na tyto výšky aklimatizovat. Najdete tu také nejdelší ledovec v Himálaji, Khumbu.
Okouzlení přírodou
Dhorpatan je jediná lovecká rezervace ležící v západním Nepálu. Rezervace má za cíl uspokojit jak domácí, tak i zahraniční lovce. Loví se zejména ovce modré. Nadmořská výška je od 3000m do 7000m. Asi nejvýjimečnější část Nepálu je Mustang, do března roku 1992 zavřená před vnějším světem. Dnes je umožněn vstup jen na zvláštní povolení. Království země Lo, jak je označováno, se nachází podél severní hranice Nepálu. Lidé jsou tu nazýváni Bhotias a mluví různým nářečím. Klima je zde shodné se západním Tibetem. Mustangu vládne mustangský král v městě Lo Monthang, které je i hlavním městem. Prvním národním parkem se stal Royal Chitwan NP, který byl v roce 1984 zapsán na seznam kulturního dědictví Unesco. Park v subtropickém klimatu nabízí domov pro nosorožce, tygry, krokodýly, medvědy, jeleny a další ohrožené druhy. Patří k oblíbeným cílům turistů. Koshi Tappu přírodní rezervace má za cíl uchovat a zachránit poslední jedince divokého buvola. Žije zde i 280 druhů ptactva.
Největším parkem v zemi je Shey-Phoksundo NP s cílem ochránit jedinečný ekosystém s typickou tibetskou faunou a florou. Nachází se na západě země s dosud neslezenými vrcholy hor a osamělými kláštery. O tomto místě pojednává Peter Matthiessen ve svém příběhu Sněžný levhart. Parsa, přírodní rezervace, nabízí návštěvníkům v tropických a subtropických lesech vidět slona divokého, tygra, medvěda, leoparda či až na tři sta druhů ptactva. Nejmenší park v Nepálu je Rara NP. Nachází se zde malebné velké jezero. Maximální hloubka jezera je 167 metrů a s šířkou tří kilometrů a délkou pěti kilometrů je největším jezerem v zemi. Kolem jezera roste borovice ztepilá, rododendron, černý jalovec, dub. Z fauny je to medvěd černý, kamzík, leopard, šakal. Méně navštěvovaný je Royal Bardia NP. Hlavním cílem parku je uchovat ekosystém v nížinách. Je domovem pro slona divokého, nosorožce, tygra, jelena, antilopu jelení, indického krokodýla, močálového krokodýla , gangského delfína. Žije zde více než třicet různých druhů savců, např
.opice, leopard, kočka, cibetka, hyena, divoký pes, šakal, medvěd, vydra, dikobraz a přes 250 druhů ptactva.
Park umístěný v srdci východního Himaláje s pátým nejvyšším bodem země je Makalu-Barun NP a památková rezervace nejbohatší na rostlinstvo a živočišstvo ze všech národních parků. Park má 400 druhů ptactva, červenou pandu , leoparda či medvěda. K nejvíce navštěvovaným parkům patří Annapurna památková rezervace, oblast bohatá na floru i faunu. Roste zde 40 druhů orchidejí, 9 druhů rododendronů a je domovem pro 100 druhů savců a 470 druhů ptactva. Z vrcholu Poon Hill je překrásný výhled na řetězec Annapuren. Osmý nejvyšší bod naší modré planety se nalézá v Manasalu památková rezervace je to projekt asijské rozvojové banky a krále Mahendra. Návštěvníci zde mohou vidět jak bohatou floru a faunu, tak i poznat život etnické skupiny Gurungů a jejich kulturní zvyky. V severovýchod ním Nepálu je Kanchanjunga památková rezervace, která je lemována hranicí s Tibetem. Na jaře zde kvetou rododendrony, orchideje, lilie, a mnoho dalších květin.
Legendy
Jedna z legend praví, že bůh nebes Indra si vymohl u jeho matky každoroční déšť, který měla poslat právě na Káthmándskou kotlinu. Svátek je zahájen postavením dlouhého sloupu před sochou Bhairavy. Na náměstí a i jiných místech jsou vystavěny masky Bhairavy a lidé u nich vykonávají obřady. V noci zapalují lampičky. Třetí den svátku lze na náměstí pozorovat maskované tanečníky, kteří znázorňují různá božstva. Tance sledují politikové a pozvaní hosté. Nechybí ani živá bohyně Kumárí Déví a její dva průvodci. Jsou vezeni po městě na dřevěném voze. Poslední den svátku přijde král před živoucí bohyni a ta mu nakreslí na čelo tíku což znamená další rok vlády. Na podzim se slaví největší svátek Dasain. Je to původně hinduistický svátek, který se dnes už slaví po celé zemi. Trvá dva týdny. V tomto čase se rodiny hojně navštěvují, hodují a obdarovávají. Nezbytné jsou i zvířecí oběti bohyni Durgy. Krví obětovaných zvířat se postříkají dopravní prostředky či věci osobní potřeby, aby se získala energie bohyně Durgy. Ke
konci roku je Tihár svátek světel. Pro buddhisty jsou významné oslavy Mani Rimdu.
Mniši tančí nepřetržitě celý den ve vlastnoručně vyrobených kostýmech z brokátu. Tanečníci symbolizují démony, ochránce, členy duchovní, či mystické znalce. Tance symbolizují vítězství buddhismu nad náboženstvím bon. Mezi tanci můžeme vidět tanec jelena, tanec jaka nebo velice působivý tanec černých klobouků. Pro pobavení lidí se mezi tance vkládají různé humorné scénky. Tance doprovází rituální hudba založená na ručních bubíncích, zvonečcích nebo rohu. Co spojuje buddhisty, hinduisty, džinisty i bönisty je posvátná hora Kailas. Leží na území bývalého Tibetu a v okolí se nachází několik jezer. Pro buddhisty a hinduisty je tato hora střed světa a osa vesmíru. Hinduisté věří, že na vrcholu přebývá Šiva se svou manželkou Párvátí. U hory pramení čtyři asijské veletoky. Pro buddhisty vytékají řeky z hrdel mýtických postav. Řeka Satladž teče z hrdel slona, Indus z lvího hrdla, Brahmaputra z hrdla koně a Karnálí z pavího hrdla. Buddhisté pročištují řeč a mysl na posvátném okruhu, který vede kolem hory. Pro jogíny a
poutníky hora slouží také jako velká mandala.
Lidé
je vícerasová, mnohoetnická, mnohokulturní a mnohojazyková země. Populace je složena z více než padesáti různých etnik a kastovních skupin, které lze dělit na tibetsko-nepálský a indicko-nepálský původ. Etnické skupiny žijí v různých částech země a lze říci, že v nížinách žijí převážně obyvatelé indicko-nepálského původu.Lidé tibetsko-nepálského původu obývají spíše himalájský region. Nejhustěji je zalidněna kathmandská kotlina a níže položené údolí.
Asi nejznámějším národem v Nepálu jsou Šerpové. Přišli sem před pěti sty lety. Správný název je Šarpa a v tibetštině znamená "člověk z východu" (v textu se objevuje známý, leč nesprávný výraz Šerpa). Původně to byli nomádi a starali se o svá jačí stáda. V 19. století došlo ke změně, zřejmě vlivem příchodu angličanů. Ti s sebou přinesli brambory a Šerpové zjistili, že se dají pěstovat i ve větších nadmořských výškách. Tím začalo jejich zakládání vesnic. Nyní se zabývají zemědělstvím, chovem domácího dobytka a v poslední době se čím dál víc stávají závislými na turistickém ruchu. Jsou celosvětově proslulí svou obětavostí, věrností a svou někdy až neuvěřitelnou výdrží.
Život Šerpů je velice tvrdý. Vše, co potřebují k životu, si musí přinést z nížin na svých zádech. Každý trám, prkno na stavbu domu. Do kuchyně rýži, nádobí putuje několik dní i týdnů v nůši nosiče. Ani děti nejsou ušetřeny. Pokud mají štěstí a mohou si dovolit chodit do školy, činí tak s ohromným úsilím a výdrží. Chodí v extrémních podmínkách i ně kolik hodin a za odměnu doufají v lepší budoucnost. Děti, které to štěstí nemají, pomáhají svým rodičům na polích, nebo jsou už najímáni jako nosiči. Hlavní náboženství Šerpů je buddhismus.
Nejen Šerpové jsou Nepálci
Dolpo lidé žijí za horami na severu od Dhaulagiri. Specializují se na obchod mezi Nepálem a Tibetem. Obchodují hlavně se solí. Ve středních výškách to jsou Tamangové, v tibetštině "obchodník s koňmi". Přišli zřejmě z Tibetu a pracují jako zemědělci v kathmandské kotlině. Někteří se přestěhovali do hlavního města, kde pracují jako nosiči nebo jezdí s rikšami. Praktikují tibetský buddhismus a svátky slaví společně s hinduisty.
Další neméně zajímavou skupinou jsou Raiové a Limbuové. Žijí na východě země a jsou pověstní svou statečností. Proto jsou najímáni do indické a britské armády. Uznávají přírodní božstva a duchy svých předků, mají své šamany. I dnes obětují domácí zvířata z rituálních důvodů. Zemřelé pohřbívají do země, což není v této oblasti zvykem. Raiové mluví více než třiceti jazyky. Gurungové žijí na svazích Annapuren. Pokud neslouží v armádě, věnují se chovu ovcí. Mají své šamany, kteří léčí nebo usmiřují zlé duchy.Magarové žijí na západě Nepálu. Živí se lovením ryb, tkaním a někteří se také nechávají najímat do různých armád. Vyznávají buddhismus i hinduismus.
Svým mistrovstvím v dřevořezbě, kovotepectví a architektuře prosluli Nevárci. Žijí v Káthmándské kotlině už tisíce let. Po tuto dobu rozvíjeli své dovednosti a um. Jejich jedinečnosti zřejmě napomohl také jejich kastovní systém, který nakazuje umístění ve společnosti. Nevárci nenosí břemena zavěšená na hlavě jako ostatní, ale používají vahadla. Tharuové žijí v džunglích na jihu Nepálu. Živí se rybolovem a sběrem plodin. Jsou odolní vůči malárii. Staví si domy z rákosí a oplácávají je hlínou. Z dalších skupin tu jsou např. Bhotiové, Sunvárové, Gurkhové.
Yetti
S trochou nadsázky je třeba se zmínit o člověku ze skal o yettim. Lidé v Tibetu viděli velké záhadné postavy. První fotografii stopy yettiho přinesl horolezec Eric Shipton. Sherpové věří ve sněžného muže, ale skeptikové říkají že jde jen o mýtus. Pátralo se mnohokrát, i samotný sir Edmund Hillary se vydal hledat do hor.
Namaste
Jazykové složení je neméně pestré. K indo-nepálské hlavní skupině patří např. nepálština, maithilština, bhódžpurština, magadhština. Tibetsko-nepálské nejrozšířenější jazyky jsou např. névárština, gurunština, tamangština.Všichni tito lidé mají společný jazyk nepálštinu. Je rozšířena po celém území Nepálu. Nepálská kuchyně je zdravá, chutná a jednotvárná. K jídlu používají Nepálci pravou ruku a z ní maximálně tři prsty. Více se považuje za nespolečenské. K nejoblíbenějším a zároveň národním jídlem je dhal bhat. Dhal - čočková polévka a bhat - vařená rýže. Hostitel jídlo přidává, dokud strávník není nasycen. Tento zvyk se odvíjí od hinduistické víry. Někde se servíruje dhal bhat také s drůbežím masem. Chudí lidé Dhal bhat jedí dvakrát denně po celý život. Jídlo se podává na jednoduché plechové talíře nebo na mističky. Téměř do všeho přidávají Nepálci koření. Čím více, tím lépe. Nejoblíbenější je Kari, Masala či pálivé papričky. Maso se považuje za luxus. V horách se setkáte s nepopulárnějším tibetským jídlem,
taštičky momo. Mohou být vařené nebo smažené. Jsou plněny zeleninou nebo masem a podávají se s různou omáčkou. Oblíbená je také polévka thukpa, která se skládá z těstovin, brambor a zeleniny. Na plotnách se peče tibetský chléb a placky Chapati. Když k výčtu ještě přidáme brambory, máme celý jídelníček v h orách. Forma pozdravu je "Namaste", což v překladu znamená "zdravím boha v tobě".
Kathmándů a okolí
V káthmándská kotlině v nadmořské výšce 1300 metrů, čtyřicet kilometrů dlouhé a dvacet široké dříve bývaly čtyři nezávislé státy s královskými městy Kathmandů, Patan, Bhaktapur a Kirtipur. Království vznikly na dně bývalého jezera a první osídlení se datuje na několik tisíc let nazpět . Legenda říká, že jezero vypustil bodhisattva Mandžušrí, když svým mečem rozsekl okolní hory, aby voda z jezera mohla vytéci. Jiná legenda praví, že po radě potulného mnicha vykopali pastevci otvor ve skále a voda začala odtékat. Člověk si zde nemůže nevšimnout, tak velkolepé dřevořezbářské a kamenné práce, která vznikla za dynastie Mállů. Zasloužili se o to zejména Nevárci, původní obyvatelé údolí. Svůj podíl mají i vládcové v káthmádské kotlině, kteří mezi sebou navzájem soutěžili. Dnes tvoří Nevárci jen třetinu populace v kotlině a v celém Nepálu kolem čtyř procent. Jejich zručnost byla vyhlášená i za hranicemi Nepálu. Když se ve 13. století čínský císař rozhodl postavit ohromný chrám, povolal řemeslníky právě z Nepálu. Dnes jejich zručnost můžeme obdivovat na výzdobách pagod, chrámů i obytných domech. Na dřevořezbářských dílech můžeme spatřit různé motivy náboženské, ale i obrazy z denního života, někde i erotické scény. Zemětřesení v roce 1833 a 1934 narušilo tyto jedinečné památky, které jsou pod ochranou UNESCO. Káthmandu leželo na bývalé obchodní stezce mezi Tibetem a Indií. Bylo založeno v 8. století za dynastie Lichhavi. Dřívější název byl Kantipur, Město třpytu. Nové jméno je odvozené pravděpodobně od dřevěného pavilonu Kasthamandap v centru Káthmandů, které bylo postaveno údajně z jednoho kusu stromu. Káth znamená dřevo a mandapa je pavilon. Dříve prý staré Kathmandů mělo tvar nepálské dýky kukri a i dnes můžeme najít ve městě přes tisíc chrámů. Nejzajímavější částí Káthmandu je náměstí Durbar, což znamená Palácové. Na náměstí najdeme královský palác. Jeho rozloha je 5 arů. Královská rodina se odstěhovala na konci 19. století do jiné části města a budova sloužila jen k administrativním účelům. Nepřehlédnutelnou sochou na náměstí je třímetrová socha boha násilí a hrůzy Bhairavy, jednoho z několika desítek vtělení boha Šivy. Stojí rozkročený na mrtvém těle Višnua a kolem krku má náhrdelník z lidských lebek. Kdo před ním zalže, stihne ho prý okamžitá smrt.
V paláci Kumari Bahal žije živoucí bohyně Kumari Devi. Tyto nezletilé dívky jsou reinkarnací bohyně Talédžú. Kumárí nenavštěvuje školu a mimo její palác, který je jí vyhrazen od 18. století, se nesmí dotknout země. Při výběru musí dívky splnit 32 podmínek a projít několik zkoušek, např. její původ musí být z etnické skupiny Nevárů. Spatřit ji lze při svátku Indra játra, kde králi maluje na čelo červené znaménko tíka. Její role končí s první menstruací. Odchází a na její místo přichází po rozhodnutí zvláštní komise další Kumari. Bývalé bohyně se většinou nikdy neprovdají, i když jsou dostatečně zabezpečeni. Pověra praví, že kdo se ožení s živou bohyní, zemře.
Pagody, jež jsou rozesety po celém káthmádském údolí, mají jednoduchý geometrický tvar. Jsou vždy zasvěceny určitému bohu a májí několik střech lichého počtu. V rohách pagod lze najít lva, nebo nějaké jiné mýtické zvíře. Jeden z nejstarších a největších hinduistických staveb v Asii je Pashupatinath, komplex chrámů a pohřebních ghátů ležících na posvátné řece Bágmatí. Je to nejposvátnější místo pro hinduisty v celém Nepálu. Ještě na začátku minulého století vstupovaly vdovy zemřelých na pohřební hranice svých zesnulých manželů, aby byly společně upáleni. Dnes je tento zvyk zakázán zákonem.
Některé budovy jsou zde určeny pro trávení posledních dnů před smrtí. Gháty s hranicemi dříví, na nichž jsou spalováni nebožtíci, zápach páleného masa, svatí muži a různé rituály dávají návštěvníkům nezapomenutelné zážitky. Mezi buddhistickými stavbami v Nepálu, kterých se zde nalézá opravdu mnoho vyniká Swayambhunath, který je nejstarší stúpou na světě. Jméno "Swayambu" znamená "sama vzniklá" a opravdu uvnitř stúpy je její kopie. Traduje se, že šestého měsíce tibetského kalendáře se objevuje odraz stúpy na nebi. V této době si lidé mnoho přejí. Po vykonání modliteb člověk prý získá třináctibilionkrát větší zásluhy než jinde. Stúpa se skládá ze základny ta symbolizuje zemskou pevnost. Kapka nad základnou symbolizuje vodu, kvádr symbolizuje oheň, kruhy vzduch.Na vrcholu je symbol plamene, který představuje přeměnu vědomí. Na stranách bývají namalovány oči buddhy, ale jen tam kde není výklenek s buddhou. Věřící obcházejí stúpu ve směru hodinových ručiček a v ruce drží modlitební mlýnky, kterými otáčí a odříkávají modlitby. V levé ruce drží růženec. Pro velké množství opic se stúpě dostalo přezdívky opičí. Vede k ní 360 schodů. Největší a nejvíce uctívanou stúpou pro Tibeťany je "Velká stúpa" Bodnath. Stavba se datuje k 5. století. Poblíž stúp jsou dílničky, kde se kreslí mandaly a thangky. Thangky jsou malované obrazy. Jsou určeny jako pomůcka k vysvětlení buddhismu, nebo jako dekorační obrazy. Buddhisté je používají také k meditaci. Zobrazují kolo života a Buddhy, ochranná božstva a světce. Tradice pochází z Tibetu. Většinou jsou malovány na plátno.
V Bhaktapuru nazývaný dříve jako Bhadaon, který leží stranou od bývalé obchodní stezky mezi Tibetem a Indií, nelze spatřit žádný automobil a městská zpráva se snaží o zachování památek. Rekonstrukce jsou hrazeny z různých fondů a přísně se dbá na dodržování tradičních postupů a zachování původního rázu města. Není divu, že město je zapsáno do seznamu památek světového dědictví UNESCO. Lidé tu žijí tradičním způsobem života a západní civilizace sem proniká jen velice pomalu. Při návštěvě tohoto města se návštěvník dostane o několik staletí nazpět. V Bhaktapuru na Durbar Square najdeme jednu z největších zajímavostí města a to Mul Chowk, nebo-li zlatou bránu. Po stranách brány stojí Bhairav s Kálí patřící mezi nejmocnější bohy. Samotná brána je z pozlacené mědi a bohatá výzdoba brány znázorňuje ptačího muže Garudu a božstvo rodiny Mállů. I zde najdeme královský palác, který původně stával více na východ, ale v 15.století byl přesunut na západ. Dříve měl prý palác 99 nádvoří. Po různých přestavbách a rekonstr ukcích zůstalo jen pět nádvoří. Několik desítek metrů od Durbar Square je náměstí Taumadhi Tol. Je zde nepřehlédnutelná dřevěná pagoda o pěti patrech, nejvyšší v Nepálu. Schodiště, které k ní vede, je lemováno strážci v podobách zápasníků, lvů a slonů. Mají prý desetkrát větší sílu než muži a každý strážce výše pak jednou takovou sílu, než strážce pod ním. Chrám byl dokončen na začátku 18.století a je zasvěcen tantrické bohyni Siddhi Lakšmí. Vstup mají povolen jen mniši.V roce 1995 se v Bhaktapuru natáčely scény k filmu Malý Buddha. Městečkem protéká říčka Hanumante Khola. Je pojmenována po opičím králi Hanumanovi, který se tu podle legendy zastavil pro vodu při cestě z Himalájí. Většinu obyvatel tvoří rolníci a řemeslníci.
Tři kilometry od Káthmandů je Patan známý také jako Lalitpur. Město umění, jak se rádo pyšní, vzniklo kolem roku 299. Nejstarší chrám je z roku 710. Dobu rozkvětu zažil jako ostatní města v Nepálu za vlády rodu Mallů. Dnes se stala z bývalého královského města čtvrť Káthmandů. Město si ale zachovalo smysl pro krásu a umění. Řemeslníci dál ťukají svými kladívky do kovu a od dlát odlétávají třísky. Náměstí dominuje královský palác. Byl vystavěn v 17. století a jeho okna a dveře jsou vyzdobeny překrásnými dřevořezbami.
Při návštěvě Patanu si nelze nevšimnout kovových plastik, které se zde vyrábí z bronzu, mědi a mosazi přes tisíc let. Před malými obchůdky jsou vystaveny různé typy plastik. Od malé až po několik desítek centimetrů velkou sochu sestavenou z několika částí s malovaným obličejem. Většina sošek znázorňuje různá hinduistická a buddhistická božstva. Oblíbené jsou také rituální tibetské mísy. Jsou vyrobeny z několika slitin a když se paličkou krouží na okraji mísy, vydávají nádherné tóny, které prý mají léčivé účinky. Je zde zcela normální, že pan mistr pozve do své dílničky turistu a ukáže taje svého řemesla. Nejeden návštěvník se rozzáří při pohledu na tibetské koberce. Dnes jsou vyráběny z tibetské a novozélandské vlny a jsou hlavním vývozním artiklem země. Klasické tibetské koberce mají jednoduché vzory. V rozích jsou většinou vyobrazeny různé posvátné symboly. Dělí se podle počtu uzlíků na čtvereční palec a složení materiálu, kdy nejdražší jsou se 100% podílem tibetské vlny z mladých jehnat.
Čtvrté největší město je Thimi. Leží západně od Bhaktapuru a vyniká výrobou masek a keramiky. Tyto dílničky, které vlastní mistři umění Nevárci, zásobují celé údolí svými výrobky a někteří toto umění vyvážejí daleko od domova, zejména do Severní Ameriky. Návštěvník zde může pozorovat práci všech mistrů řemesel přímo na ulici nebo ve dvorech. Na dlouhém hřebeni vzdáleném pět kilometrů od Káthmandů se rozkládá Kirtipur - město slávy. V 18. století bylo město půl roku obléháno vládcem království Ghórka. Když obyvatelům Kirtipuru nepřišla žádná pomoc, občané se vzdali s příslibem beztresnosti. Prithví Šáh však slib nedodržel a rozkázal jeho vojákům, aby usekli nos a rty všem mužům a chlapcům ve městě. Ušetřeni zůstali jen hudebníci hrající na dechové nástroje. Váha rtů a nosů prý vážila několik desítek kilogramů. Od té doby nesmí vstoupit do města žádný nepálský vladař. Dnes se po městě můžeme procházet po hlinitých uličkách a obdivovat zachovalou architekturu bývalého nezávislého království.
Několik kilometrů od Kirtipuru je velmi známé a oblíbené obětiště zvířat Dakšinkálí. V údolí se nachází svatyně, kde před zraky všech přítomných se zcela bez jakýkoliv zábran každý týden obětují domácí zvířata. K oběti jsou vybráni jen vhodní jedinci a samotný akt provádí muži ze spodních kast. Vše směřuje k usmíření bohyně Kálí. Té je oběť určena a ta touží jen po krvi. I přes otřesné pohledy, kterých je zde mnoho, je toto místo přitahováno turisty z celého světa. Pro nepálce je oblíbeným cílem výletů a z obětovaného zvířete si zde rodina udělá chutné jídlo. Dalším zajímavým městem v kotlině je Nágarkot, turisty vyhledáván zejména pro nádherný panoramatický výhled na řetězec himalájských vrcholů.
Na hranici s Indií je Lumbini, jedno z nejvýznamnějších míst v Asii, rodiště Buddhy. Právě zde vzniklo jedno z největších asijských náboženství. Buddha patřil do rodu Šákjů a jeho otec vládl tomuto kraji. Po narození Buddha dostal jméno Siddhárha Gautama což v překladu znamená ten, který došel cíle. Dnes z původních staveb zbyly jen ruiny a svátek narození tohoto osvícence se zde téměř neslaví. Přicházejí sem početné davy turistů, které láká k prohlídce Posvátný háj, kde se Buddha údajně narodil. Na tento dříve udržovaný sad se na několik set let zapomnělo, aby byl znovu objeven v 19. století. Téměř ve středu Posvátného háje se nachází chrám Májádéví a patří k nejstarším stavbám Nepálu. Při archeologických vykopávkách se našel velký rudohnědý kámen, který podle dochovaných záznamů položil Ašoka přesně na místo Buddhova narození. Ašókův sloup, který se nalézá také v Posvátném háji, se řadí k velice obdivovaným památkám. Ašóka tyto sloupy nechal vystavět po celé Indii a měli značit hranice jeho říše a rozši řovat buddhistickou víru. V okolí se nachází řada buddhistických klášterů.
napsal: Martin Uhlíř
